Zpět na úvod

Maskulinita podle Gilette

shutterstock_398822470
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Reakce na reklamní spot ukazují, že respekt a laskavost jsou v naší společnosti vnímány jako urážka mužství

Reklama na Gilette rozhodně hýbala společností v lednu 2019. Ovšem místo diskuze, která by napomohla lepšímu porozumění, se otevřely stavidla záště, hořkosti a ublíženosti. V podstatě se dostavila podobná reakce jako na příběhy hnutí #metoo; ti muži, kteří takto reagovali, se opírali o argument, že oni sami takoví rozhodně nejsou, neznají nikoho, kdo takový je, a tudíž je to vlastně chyba žen, že se nestýkají s lepšími muži (nebo si neřeknou o lepší plat, neozvou se, když jsou obtěžovány atd., vyberte si svůj oblíbený argument). V obou případech v podstatě odmítají, že toxická maskulinita existuje a snaží se přenést zodpovědnost za tyto situace na ženy.

Není zas až tak těžké říci, proč se #metoo i reklama Gilette tak trochu minula účinkem. Připustit si, že sexismus je institucionalizovaný do té míry, do které si to vůbec neuměli představit, nebo že je skutečně tak obrovské množství žen běžně obtěžováno, totiž vyžaduje poměrně velkou míru sebereflexe. Není to příjemné, protože z toho vyplývá potřeba změny celého systému. Systému, ze kterého navíc mužům kynou veliké výhody, osobní i pracovní. Muži jsou v naší společnosti běžně viděni v nadřízené pozici, kam podle přesvědčení společnosti patří proto, že jsou maskulinní, což implikuje racionalitu a úspěch. Ženskost s ničím takovým tradičně spojována samozřejmě není. Spousta mužů si ani neuvědomuje, do jaké míry skutečně benefitují z tohoto systému. A když jsou pak postaveni před realitu, je to skutečně drsné probuzení, a málokdo je schopný takového sebeuvědomění.

Připomeňme si některé záběry z reklamy, která vzbudila takové rozhořčení:

– Muž A slovně obtěžuje ženy. Muž B se zastane žen, které muž A obtěžuje.

– Muž A píská na cizí ženu na ulici a chystá se ji pronásledovat. Muž B ho zastaví, aby ženu neobtěžoval.

– Muž se svým malým synem jde po ulici a všimne si, že skupina chlapců pronásleduje jiného chlapce. Muž k nim přiběhne a odtrhne je od šikanovaného chlapce.  Ten mu pak poděkuje.

– Muž stojí u zrcadla se svou malou dcerkou a říká jí, ať po něm opakuje, že je silná.

– Muži grilují na zahradě a jejich synové se perou. Jeden z nich je odtrhne od sebe a řekne jim, že takhle se problémy neřeší.

Není zarážející, že tyto situace někteří muži považují za urážku mužnosti?

Pod výroky typu „chlapi mají zůstat chlapi“, který se často objevoval v reakcích na tuto reklamu, se dá schovat téměř všechno. Je to vše zastřešující omluva pro jakékoli nevhodné chování, kterého se muži nechtějí vzdát.

Tento spot ukazuje lidi tak, jak se skutečně k sobě mají chovat: s respektem, ohledem na druhé a s laskavostí. Pokud jsou tyto hodnoty vnímány jako útok na mužství, měli bychom se hluboce zamyslet nad tím, kde se stala chyba. Pokud reklama, ve které jsou muži odrazováni od sexuálního obtěžování žen a od šikany vzbuzuje tento typ odpovědi, je jasné, že uhodila hřebíček na hlavu, protože toto chování je tedy naprosto zjevně hluboce zakořeněno v naší maskulinní kultuře. Pointa celého spotu je, že muži skutečně mají na výběr; mohou si vybrat jít proti tlaku patriarchální společnosti, která jim říká, že chovat se jako „správní muži“ znamená ignorovat své pocity, obtěžovat ostatní lidi a prát se, a mohou namísto toho respektovat své okolí a chovat se k ženám jako k lidem.

Reklama podle nás soudí, že je spousta mužů, kteří si nemyslí, že šikana nebo obtěžování jsou odznakem mužnosti. A snažit se, abych takových bylo co nejvíc, je základem zdravé společnosti.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

shutterstock_728593621

Ženy na obrazovkách (a za nimi)

Jak to vypadá s reprezentací žen ve filmovém a televizním průmyslu a potažmo v našich televizích? Televize „pro ...