
Kam jsme se posunuli, a kam směřujeme?
Jedna z věcí, o které už teď můžeme říci, že se letos povedla, je postoupení novely zákona o manželství pro všechny do druhého čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. I přesto většinu z nás okamžitě napadne, že je to tak trochu ilustrace úsloví „příliš málo a příliš pozdě“. Nebo ještě jinak: pozdě není asi nikdy. Ale příliš málo je to zcela určitě.
Jednak je to pouze první krok, legislativní proces je dlouhý a vzhledem k tomu, že zákon musí projít ještě druhým a třetím čtením, Senátem a musí ho podepsat prezident republiky, je už teď zřejmé, že se to do konce funkčního období této Sněmovny nemůže stihnout. Hlavně si ale spousta z nás uvědomuje, jak absurdní je, že v roce 2021 řešíme první čtení zákona manželství pro všechny. Že to vůbec musíme řešit a není to už dávno samozřejmá věc, nad kterou se nikdo ani nepozastaví.
Nemůžeme už přece mluvit o tom, že teprve teď nastal čas postavit se pseudovědě, fake news a (pseudo)argumentům postavených na víře, která je věc osobní a v zákonodárství sekulárního státu nemá místo. To všechno se děje již poměrně dlouhou dobu, a jestli na něco nastal čas tak na to, abychom napnuli všechny možné síly a konečně tuto záležitost dotáhnout do zdárného konce. Je jasné, že naše možnosti jsou velmi omezené. Přesto věříme, že téměř každý z nás může přispět, třeba alespoň šířením vědecky podložených argumentů a faktů a vymezením se vůči postavám typu Jany Jochové z Aliance pro rodinu. Ta nedávno poskytla další rozhovor na toto téma serveru Aktualne.cz. Rozhovor ničím nepřekvapí, Jochová v něm opět vykazuje absolutní nedostatek empatie nebo povědomí o tom, co její osobou vzývané heslo tradiční rodina historicky znamená (napovíme, že historicky se opravdu málokdy jednalo o složení žena + muž + děti). Vyskytla se zde ale i perlička: Jochová si evidentně myslí, že manželství již nyní ztrácí na významu proto, že ústava přiznává i dětem narozeným mimo něj stejná práva jako dětem narozeným v manželství. Výrok Jochové výrok krásně ilustruje, že lidem z Aliance pro rodinu a jim podobným naprosto zjevně nejde o blaho či práva dětí, kterými se tak rádi zaštiťují. Kdyby tomu tak bylo, měli by radost z toho, že jakékoli dítě je u nás právně chráněno. Těžko hledat zjevnější důkaz toho, že jim jde pouze o vlastní zvrácenou propagandu.
Jochová v rozhovoru také popírá, že by se manželství vyvíjelo. Vzhledem k tomu, že se v naší společnosti už přece jenom většinově nebereme proto, abychom dostáli své povinnosti, nebo abychom spojili významné rodiny či firmy, nebo abychom se dostali k zajímavému věnu, je tento argument vyvratitelný na první dobrou. Podobných lze v rozhovoru samozřejmě najít víc.
Účelem tohoto článku ale není představit či vyvrátit argumenty na toto téma. Máme za to, že ty jsou už v dnešní době perfektně zpracované a podložené a není tak třeba nosit dříví do lesa. Co bychom naopak chtěli je, aby toto téma zůstalo co nejvíce živé. Byli bychom rádi, kdyby manželství pro všechny přestalo být okrajovým tématem, které je neustále odsunováno a často i znevažováno. Jsme toho názoru, že pro vyspělou společnost, za jakou se rádi považujeme, by manželství pro všechny mělo být samozřejmostí.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.