Její smrt spustila neslýchané protesty v Iránu. Po čem volají iránské ženy?
V září byla dvaadvacetiletá kurdská žena vzata do vazby přímo z ulice proto, že měla „špatný hidžáb“. Ve skutečnosti jí zpod něj vylézalo několik pramínků vlasů. Dle jejího bratra strávila ve vazbě několik hodin, poté zkolabovala a byla odvezena do nemocnice, kde 16. září zemřela. Režim tvrdí, že na následky infarktu, který byl sám následkem jejího již předtím nedobrého zdravotního stavu. Její rodina to popírá, a odkazuje na to, že tělo mladé ženy neslo známky bití a bylo poseto modřinami.
V reakci na tuto událost propukly v Iránu protesty takové síly, že to překvapilo tamější režim i náš svět. Protestují totiž nejen ženy, které se cítí být povinností nosit hidžáb utlačovány, ale i ty, kterým to samo o sobě nevadí. Protestují za sebe jako za ženy, za ostatní ženy, za právo na volbu, na život, jaký ony samy chtějí vést. Protestuje se i ve školách, a tím pádem protestují i dospívající dívky. I to je obrovská věc v zemi, která dlouhodobě a systematicky potírá jakékoli projevení názoru či odporu směrem od žen. A už se neprotestuje v noci, ale i ve dne. V prvních týdnech protestů bylo zabito asi 185 lidí, včetně šestnáctileté Nika Shakarami, a dalších alespoň 250 bylo zatčeno. Protesty přesto neustaly. To, co začalo jako protest proti „špatnému hidžábu“ se velice rychle stalo protestem za svobodu. Podle Iránské autorky Kamin Mohammadi je to poprvé, co Iránské ženy požadují něco pozitivního, a neprotestují jen za smrt nebo konec někoho/něčeho.
Mávání šátky, které je teď tak často vidět ve fotoreportážích na internetu, jasně ukazuje, čím se pokrývky hlavy staly pro Iránské ženy. Už pro ně nemají žádný náboženský význam, jsou pouze symbolem útlaku a otřesného zacházení s nimi a jejich právy. Je to nejviditelnější věc, kterou jim režim vzal a udělal z něj nástroj útlaku žen.
Kamin Mohammadi říká, že způsob a síla těchto protestů zažehly jiskřičku naděje v jejím srdci, a že se po dlouhé době odvažuje doufat v to, že se jednou bude procházet po ulicích Teheránu, s rozpuštěnými vlasy vlajícími v iránském slunci a bude moct políbit svého muže bez toho, aniž by na ni někdo na ulici křičel, uhodil ji, zatknul anebo umlátil v dodávce morální policie.
Také ovšem řekla, že doufá, že se svět trochu probudí a uvědomí si, že současné dění v Iránu je feminismus ve své nejčistší formě. Je to vyjádření touhy po rovnosti, důstojnosti, a požadavek po životě beze strachu.
Na podporu Iránských žen se mezi mnoha jinými vyjádřila třeba i Michelle Obama, která v Mezinárodní den dívek 2022 (11.10.) uveřejnila následující:
V tento Mezinárodní den dívek stojíme v solidaritě s odvážnými iránskými ženami a dívkami, které inspirují svět svými neustávajícími protesty. Práva, o které se hlásí, jsou univerzální: rovnoprávnost, možnost volby ohledně vzhledu a vyjadřování své identity, a svobodo se rozhodovat bez hrozby pronásledování, zastrašování a násilí. Stojíme v úžasu nad iránskými dívkami, které trvají na tom, že budoucnost se bude lišit od minulosti, a trvají na tom, že iránské ženy budou užívat práv a příležitostí, které si zaslouží. […] Vy všichni, kteří protestujete jasně ukazujete, že nespravedlnost nesmí být tolerována. […].
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
