Ke konci roku 2014 Evropská unie zveřejnila dokument „Zpráva o obchodování s lidmi 2012-2016“. Podle údajů bylo ve sledovaných uplynulých letech oficiálně odhaleno 30 146 obětí obchodování s lidmi napříč EU. Podle neoficiálních údajů a odhadů neziskových organizací je však toto číslo podstatně větší. V ČR je odhad až 880 tisíc obětí obchodu s lidmi napříč EU, v ČR 40 tisíc.
Novodobé otroctví je rozšířeným jevem v celé EU, přičemž ČR patří mezi země nejvíce ohrožené moderním otroctvím. Tomuto jevu napomáhá nepružný pracovní trh, diskriminace na trhu práce, zdlouhavá imigrační politika, ale i silná šedá ekonomika. Podle studií jsou na tom hůře už pouze Albánie a Černá hora. V ČR je moderním otroctvím oficiálně ohroženo 38 tisíc obyvatel. Co je vlastně novodobé otroctví? Podle organizace Walk Fre Foundation, která tento pojem definovala a problematice se věnuje, pod tento pojem spadají nucené práce, prodej nebo zneužívání dětí, dlužní otroctví a obchodování s lidmi. Nejčastější je sexuální zneužívání a nucení k prostituci. Ročně se v této oblasti protočí až 640 miliard korun.
Podle zprávy vydané EU na konci roku 2014 je z odhalených počtů obětí obchodu s lidmi na 80 % žen a 16 % obětí obchodu byly děti. Ze stejné zprávy také vyplývá, že 69 % zjištěných obětí bylo obchodováno za účelem sexuálního vykořisťování, což v 95 % byly právě ženy. Naopak u pracovního vykořisťování jsou obětí v 71 % muži. A pokud si myslíte, že obchod s lidmi je převážně zaměřen na osoby pocházející ze zemí mimo EU, pak vás překvapí, že 65 % zaznamenaných obětí byli občané a občanky EU.[1]
Podle oficiální zprávy Ministerstva vnitra je v oblasti obchodu s lidmi v ČR sledován trend, že i v ČR mírně stoupá počet obětí obchodu za účelem práce a tyto oběti jsou ve více případech muži. Nově se mezi případy i vyskytují nejen nevzdělané ženy ze sociálně slabého prostředí, které jsou sexuálně vykořisťované, jak tomu bývalo v předešlých letech, ale také i středoškolsky či vysokoškolsky vzdělané ženy či muži.
Toliko oficiální statistiky, neoficiální odhady tvrdí, že v Česku pracuje až 40 tisíc lidí, kteří se pohybují na hranici otrocké práce. Často nemají podepsanou smlouvu, jsou jim zadržovány odměny za práci, osobní doklady, omezován pohyb, kontrolován osobní život. Mezi tyto osoby patří například „paní na úklid“. Podle studie neziskové organizace „Sdružení pro integraci a migraci“ pracovnice pocházejí ze zemí jako Filipíny, Thajsko, či Ukrajina. Tyto ženy jsou „zaměstnávány“ ve zprostředkovatelských agenturách, které jsou v některých případech nedůvěryhodné a zneužívají neznalosti pracovnic a udržují je v závislém postavení nebo je vykořisťují. Velká část je nucena pracovat v rodině nonstop, sedm dní v týdnu a 12 hodin denně. Nejen těmto zaměstnankyním, ale ostatním zaměstnaným v sex byznysu, stavitelství, výrobě a dalších pomáhají neziskové organizace typu La Strada, Integrační centrum pro cizince nebo zmiňované Sdružení pro integraci a migraci.
Novodobé otrokářství je jevem nepodchyceným, tento systém funguje na vazalství, je vystavěn na strachu ze ztráty zaměstnání a nedostatečné znalosti legislativy a pravidel, a to nejen ze strany cizinců a cizinek žijících v ČR, ale i ze strany českých občanů a občanek. A i přes nárůst odhalených případů obětí mužského pohlaví zůstávají největší skupinou obětí obchodu s lidmi právě ženy, a to v oficiálních i neoficiálních statistikách.
[1] http://ec.europa.eu/ceskarepublika/press/press_releases/14_1164_cs.htm
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
