Svou nenávist ženám dohání Andrew Tate k dokonalosti tím, že z jejího vzniku viní ženy samotné.
O tom, jak se Greta Thunberg zasloužila o to, že amerického influencera Andrew Tatea zatkla rumunská policie, ví už v tenhle okamžik snad všichni. Tate je je podezřelý ze znásilňování žen a obchodování s lidmi a neunesl, že si z něj Thunberg dělala na Twitteru legraci a považoval za nutné jí v odpovědi nahrát video, ve kterém obalem od pizzy prozradil svou supertajnou lokalitu.
Protože je o Tateovi kvůli této aféře znovu slyšet, nedá nám se nepozastavit nad tím, že Tate i spousta jeho obhájců, nohsledů a sledujících tvrdí, že za úspěchem jeho a ideologie, kterou reprezentuje, vlastně může feminismus a ženy (kdo také jiný, že ano).
Andrew Tate i v roce 2023 bezostyšně veřejně tvrdí, že ženy by měly nést zodpovědnost za to, že jsou sexuálně napadány. Problém je, že ho následuje velká spousta lidí. Především to jsou muži, kteří se s ním identifikují, a kterým dodává odvahu k tomu být otevřeně nepřátelští k ženám.
Jedním z nejčastějších argumentů, kterým se spousta lidí snaží vysvětlit Tateovou popularitu, je úspěch ženských hnutí, v důsledku kterého si prý muži už nepřipadají jako skuteční muži (tímto termínem se většinou myslí stereotyp muže-živitele tak, jak ho reprezentují konzervativní hnutí bijící se za normální rodinu) a nemohou v této nové společnosti najít své místo. Dozvíte se, že podle současných feministek je maskulinita patologická a že když je ty zlé ženy nutí k tomu, aby se za sebe styděli jen proto, že jsou muži, Tate jim nabízí svět, ve kterém se mohou ve svém vzteku a nenávisti k ženám realizovat.
Jinými slovy: za nenávist k ženám si vlastně můžou samy ženy. To ony tyto muže přinutily k tomu, aby se takto chovali.
Kromě zřejmé nechutnosti tohoto narativu je třeba zmínit, že neférovost a ukřivděnost, kterými se tito muži zaštitují, je pouze subjektivní, nikoli faktická. Oni sami ji pak živí sexistickými stereotypy, za které se perou. I proto jsou protesty proti feminismu mnohem horší a nebezpečnější v zemích, kde je patriarchát silnější. V krizi maskulinity se nenacházíme, ale neznámý termín to rozhodně není. Je to fráze, která se historicky objevuje pokaždé, když se ženy vyjádří proti sexismu a patriarchátu. Dle historiků se poprvé objevila v 80. letech 18. století.
Přestože se dá říci, že obecně se situace žen v západní společnosti zlepšuje (i když například po tom, co se loni stalo v USA vzhledem k právu žen na potrat, se tohoto výroku dopouštíme s velkým skřípěním zubů), muži se stále těší lepším, stabilnějším a zajištěnějším vyhlídkám na budoucnost, než ženy. Jsou pořád více a lépe reprezentováni, společnost je pořád bere za normu, kterou poměřuje všechno a všechny ostatní. To, čeho se muži jako Tate a jeho následovníci bojí je, že ztratí svůj privilegovaný status, který jim umožňuje využívat systém na úkor žen. Tato společnost je vychovala tak, že oni jsou ti vyvolení. A dokud se veřejně a beze studu pojede linka o tom, jak jsou tradiční rodiny, tradiční pojetí mužství a ženství, binární uspořádání a podobné těmi nejdůležitějšími stavebními kameny této společnosti, budou si to myslet i nadále. Tate a jeho nohsledi jsou přímým potomkem patriarchátu, nikoliv feminismu.
A malá poznámka na závěr: pokud vám některé argumenty použité Tatem a jeho následovníky přijdou povědomé, nemýlíte se: naprosto stejně je používá i senátorka a advokátka Daniela Kovářová, která se nestydí veřejně říci, že ženy nesou zodpovědnost za svá znásilnění, za domácí násilí na nich páchané, a že za všechno špatné si vlastně můžou samy, protože muže provokují. Označuje je za bestie.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
