K čemu nám je v 21. století koncept panenství, který historicky sloužil jako nástroj diskriminace žen?
Sex-pozitivní vzdělávání. Odstranění konceptu panenství. Reforma sexuální výchovy. Jak na vás tato slova působí? Je vám z nich úzko a trapně, nebo je naopak vítáte jako změnu přístupu k takové sexuální výchově, jakou naše společnost nutně potřebuje? My se kloníme k druhé variantě a i kvůli tomu bychom dnešní článek chtěli věnovat úvaze o tom, jestli bychom se jako společnost neměli distancovat od konceptu panenství. Pojďme si uvést několik důvodů proč.
- Celý koncept panenství je založen na představě heterosexuálního, heteronormativního pohlavního styku, kdy penis pronikne do vagíny. Většina z nás samozřejmě ví, že toto není jediný typ sexuálního kontaktu, a neexistuje jediný důvod, proč by měl být považován za nadřazenější, důležitější, přijatelnější nebo smysluplnější než ostatní druhy sexuálního styku
- Koncept „čistoty“, tedy absence pohlavního styku, je spjat především se ženami. Jsou to především ženy, které jsou naskrz kulturami a náboženstvími stigmatizovány pro „ztrátu“ panenství. Kultura čistoty nevede ve svém důsledku pak k ničemu jinému než ke znesnadnění či přímo nemožnosti získat relevantní a pravdivé informace o svém vlastním těle a běžných tělesných procesech, což dále vede k posilování pocitu hanby za něco, co je pro nás naprosto přirozené.
- Přispívá k udržování a rozvoji mýtů, které kolem panenství dodnes panují, např. zdánlivá nezbytnost krvácení při prvním penetrativním pohlavním styku nebo ruptura panenské blány.
- V některých kulturách pak vede až k ženské obřízce, která je používána jako kontrolní mechanismus, poznávací znamení, že žena je panna.
Toto všechno je samozřejmě jen špička ledovce a každý z uvedených bodů má další a další implikace, které ve svém důsledku život (především) ženám minimálně komplikují, a v některých případech ho i ničí. Musíme opakovaně a důrazně upozornit na fakt, že stigmatizace nepanenství se týká téměř výhradně žen. Vzpomeňme, že historicky byly ženy, které byly byť jen v podezření, že nejsou panny, považovány za neprovdatelné a ostudu celé rodiny. U mužů toto nikdo samozřejmě neřešil, a celý tento koncept vlastně pomohl růstu podhoubí pro macho kulturu, ve které si část naší společnosti lebedí dodnes, a která staví na piedestal muže, kteří si na své konto připsali vysoké číslo partnerek, kdežto ženy za naprosto totožnou věc tvrdě odsuzují. I dnes, v 21. století.
Zároveň se nemůžu zbavit jistého pocitu, že za glorifikováním panenství je, kromě vyčpělých tradic, v podstatě lenost. Otevřená konverzace na toto téma může být pro spoustu z nás nepříjemná, často přímo trapná. Ale v celém konceptu sexuálního vzdělávání je třeba podporovat zvědavost, dávat podněty k otázkám a hlavně se dále vzdělávat a nezakrnět na tom, co bylo společensky přijatelné v době, kdy jsme o tomto tématu začínali přemýšlet my sami.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.