V roce 2012 nezisková organizace ProFem vydala studii „Kolik stojí domácí násilí?“ Podobná studie je ojedinělá v ČR. Domácí násilí je nedílnou součástí problematiky násilí na ženách dle deklarace v mezinárodní Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Úmluva CETS č. 210 přijatá výborem ministrů členských států Rady Evropy 7. dubna 2011 v Istanbulu), včetně stále přetrvávajícího genderového podmínění uvedeného problému. Istambulská úmluva nebyla Českou republikou zatím podepsána.
Podle představené studie, jejíž nedílnou součástí bylo šetření mezi oběťmi domácího násilí, výčet situací obsahoval 16 položek.
Mezi tyto položky patřilo ekonomické a psychické násilí, kam spadají akty jako bránění ke spravedlivému přístupu k finančním prostředkům za dobu manželství, omezování kontaktu s přáteli nebo příbuznými, až po velmi vážná fyzická napadení.
Seznam obsahoval i vyhrožování se zbraní, sexuální násilí nebo poškozování a ničení majetku. Podle studie se tak s domácím násilím setkalo až 1,4 milionu žen. Další zarážejícím číslem, které nám vypovídá něco o české společnosti je fakt, že domácí násilí zažilo až 40 % žen starších 18 let.
- Jako nejčastější forma domácího násilí bylo definováno opakované ponižování vedoucí k naprosté degradaci a až k pocitu bezcennosti. Tuto formu zažilo 21 % žen.
- Druhou nejčastější formou domácího násilí je fyzické napadání. Tuto formu uvedlo až 18 % respondentek.
- Na třetím místě bylo uvedeno sexuální násilí nebo nátlak (mírnější forma). Tuto zkušenost uvedlo 12 % respondentek. 8 % respondentek zažilo sexuální násilí nebo znásilnění ze strany partnera.
- Ohrožování partnera se zbraní v ruce zažilo 4 % respondentek. A přímým útokem se zbraní v ruce byla konfrontována 2 % respondentek.
Průzkum také uvádí, že v roce 2010 bylo obětí domácího násilí 11 % českých žen, v přepočtu to znamená 400 000 žen za rok. Přičemž k rukám Policie se podle odhadů dostane 46 % těchto případů.
Násilí se také proměňuje v čase. Studie se zaměřila na to, jaká forma násilí byla uvedena v posledním roce (2010). Zde vidíme, že na prvním místě přetrvává ponižování (27 %), fyzické napadení uvedlo 20 % respondentek v posledním roce a na třetí místo se dostává pronásledování, které uvedlo na 12 % respondentek.
Do této oblasti patří například posílání dopisů, e-mailů nebo smsek s obscénním nebo ohrožujícím obsahem, telefonáty, kontrola nebo sledování.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
