
Letecká společnost INDIA AIR oficiálně oznámila, že na svých letech bude držet 6 míst výhradně pro ženy, které cestují samy. Je to reakce na přibývající stížnosti žen, které byly během letu obtěžovány cizími muži.
Opatření je od začátku vnímáno jako kontroverzní. Jedná se o pozitivní diskriminaci? Není to pro feminismus vlastně krok zpátky? Proč není podobné opatření i pro mužské cestovatele?

Počet obtěžovaných stoupá
V první řadě je třeba říct, že opatření není reakcí na jediný nebo ojedinělý incident. Počet stížností na chování některých mužů roste geometrickou řadou, a tudíž se jeví jako vyústění dlouhodobého problému. Jedná se tedy v tomto případě o pozitivní diskriminaci? I takto to můžeme vidět. Uvědomme si však, že jsme se ocitli v patové situaci: buď přijmeme toto řešení i za cenu, že se jedná o pozitivní diskriminaci, anebo obětujeme bezpečí všech cestujících žen. A skutečně tím myslím všech žen: tato situace se může týkat kterékoli ženy.
Pokud si žena vybere cestovat v prostoru odděleném od muže, naše otázka by neměla znít: „A proč si to nemůže vybrat i muž?“
Měla by být: „Jak to, že jsme dopustili, že se žena necítí dostatečně bezpečně před útoky či obtěžováním mužů?“
Měli bychom upnout své síly na řešení příčiny situací, kdy se žena bojí o své zdraví či důstojnost na obyčejné cestě letadlem. Skutečně by muži, kteří pokládají zmíněnou první otázku, chtěli být v situaci, že mohou být na své cestě vystaveni obtěžování nebo přímo napadení? Protože to je ten důvod, proč se toto opatření týká žen, a ne mužů: pro ženy je to totiž každodenní realita. Není to kvůli tomu, že by se domáhaly výhod jen kvůli tomu, že jsou ženami, a tudíž by na ně měly být brány speciální ohledy (což je argument, který je velmi často slyšet od lidí, kteří tak rádi hanobí feminismus). Stejně jako toto opatření neznamená, že se něco takového nemůže stát i mužům. Důvodem je skutečně jen a pouze strach o vlastní bezpečí. A to není něco, co by měli muži ženám závidět.
České dráhy zavedly kupé pouze pro ženy
Problém s novým opatřením se samozřejmě nabízí: společnost jako taková by měla v první řadě dávat najevo, že pro takovéto chování neexistuje omluva. Namísto toho, abychom tvrději trestali viníky, se snažíme oběti od nich uměle oddělit. A ono to samozřejmě funguje, alespoň dočasně. Ale je to řešení následků, ne samotného problému. I v našich končinách podobné pocity zažívá každá žena, která se někdy vydala pozdě v noci vlakem, ve kterém je téměř sama. Koneckonců i u nás se před několika lety zavedla kupé pouze pro ženy – a ohlas taky zdaleka nebyl jen pozitivní. Spousta mužů do této problematiky projektovala své obavy z islamizace a feminismu a neobtěžovala se zjistit, z jakého důvodu se k takovému řešení ČD vůbec odhodlaly a proč ho mnoho žen přivítalo.

Je nutné, aby ženy mohly používat kterýkoli dopravní prostředek stejným způsobem, jako muži: tedy beze strachu o svoje bezpečí a zdraví.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.