Zpět na úvod

Kačka – díky dobrovolnictví jsem poznala mnoho zajímavých lidí a našla skvělé kamarády

Kacka_OL
Autor: Tereza Horňáková
Štítky:

Ahoj, jmenuji se Kačka a v AFS se pohybuji už pár let.

Všechno to začalo před více než sedmi lety, kdy mi jeden známý vyprávěl o svém pobytu v Belgii. Překvapivě jsem i po pár měsících dala správná tři písmenka názvu dohromady a začala jsem si zjišťovat více o organizaci AFS. Šla jsem na informační schůzku o programech v zahraničí, kde o svém roku v zahraničí vyprávěla Zuzka. Sdělila nám, jak první měsíce probrečela a jak to všechno bylo hrozný, ale nakonec to byl její nejlepší rok. Mimochodem, myslím, že už ji víckrát na propagaci programů nevzali… :) Ač to některé mohlo odradit, já si řekla, že do toho půjdu.

V roce 2012 jsem odjela na rok do Belgie. Byl to nezapomenutelný rok, který mi dal opravdu moc. Poznala jsem lépe sama sebe, poznala jsem plno skvělých a inspirativních lidí, získala jsem novou rodinu a Belgie se stala mým druhým domovem, do kterého se každý rok ráda vracím.

Po návratu do Čech jsem nechtěla, aby můj AFS život skončil. Po roce v zahraničí jsem se podle mě dost změnila a bylo pro mě těžké najít společnou řeč s mými spolužáky a měla jsem neustálou potřebu o „mé Belgii“ vyprávět ostatním, což věřím, že jim brzy začalo vadit. Už před odjezdem jsem přemýšlela o tom, že se stanu dobrovolnicí a tak už na našem ponávratovém soustředění, jsem se do AFS přihlásila jako dobrovolnice. Navrátilců nás bylo více, a tak jsme si společně neustále sdíleli naše zážitky a pocity z programu.

První rok jsem se spíše rozkoukávala, chodila na školení a sem tam někde pomohla. Druhým rokem jsem již začala být aktivnější. Vrhla jsem se do všeho, do čeho jsem mohla. Byla jsem kontaktní osoba zahraniční studentky a koordinátorem kontaktních osob, chodila jsem propagovat AFS na akce, jezdila na soustředění, pomáhala s organizací akcí atd. Až jsem se stala dobrovolnicí roku.

Třetím rokem jsem se stala předsednicí dobrovolnické skupiny v Praze společně s Bárou.

Od AFS se těžce odtrhává. Po této několikaleté zkušenosti a především roku v Belgii AFS nikdy ze svého života nesmažu. Po tolika letech jsem se těšila na pauzu od AFS, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Měla jsem pocit, že stále mohu trochu radit a naši skupinu podporovat a navíc mám v AFS skvělé kamarády, které jsem nemohla nechat ve štychu.

Tento rok jsem se od dobrovolnictví dostala i k uzavření dohody o provedení práce a pracuji tak pár hodin týdně v kanceláři.

AFS mě naučilo hodně věcí. Díky dobrovolnictví jsem poznala mnoho zajímavých lidí a našla skvělé kamarády. Vyzkoušela jsem si, jaké to je řídit tým lidí, dělat pohovory se studenty, organizovat akce, vést soustředění, mít přednášky na středních školách, školit dobrovolníky a mnoho dalšího. AFS mi v mnoha věcech dodalo odvahu a ukázalo jiný pohled na svět.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

shutterstock_728593621

Ženy na obrazovkách (a za nimi)

Jak to vypadá s reprezentací žen ve filmovém a televizním průmyslu a potažmo v našich televizích? Televize „pro ...