Jak se stavíme k prevenci násilí páchaného na ženách?
V únoru proběhla slovenskými médii zpráva o tom, že různé spolky tlačí na slovenskou vládu, aby nepřijala istanbulskou úmluvu. Tato informace česká média téměř minula, přesto by nás měla zajímat, a nejen proto, že Slováci jsou nám nejbližší národ a naši sousedé, protože podobné snahy se objevily v minulosti i u nás.
Řekněme si nejprve v krátkosti, co to vlastně Istanbulská úmluva je. Její celý název je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí a zabývá se všemi druhy násilí vůči ženám. Jejím cílem je prevence a ochrana oběti, nulová tolerance a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí. Prevencí se v tomto kontextu míní např. školení odborníků pro práci s oběťmi, lepší osvětové kampaně nebo zahrnutí této problematiky do školních osnov. Pomáhá také definovat trestné činy jako ženskou obřízku/mrzačení genitálií, vynucený sňatek, stalking, nucený potrat či sterilizaci a apeluje na státy, aby tyto zavedly do svého trestního řádu.
Česká republika
V ČR se o přijetí smlouvy dlouhou dobu zasazovaly především společenské organizace proFem, Český svaz žen, Rosa a hlavně Česká ženský lobby, spolu třeba s bývalým ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřím Dientsbierem. Nakonec byla ČR jedna z posledních zemí EU, která smlouvu podepsala, a to 12.5.2016. Její ratifikace by se měla uskutečnit do poloviny letošního roku. Na oficiálních stránkách vláda.cz se ovšem můžeme dočíst, že Istanbulská úmluva „nebyla patrně podepsána bez výjimek“, a lze tedy očekávat, že Česká republika bude nějaké výjimky požadovat.
Zůstává otázkou, jestli budou v podobnému duchu, jaký prokázal Pavel Bělobrádek (KDU-ĆSL), když se aktivně snažil vystupovat proti přijetí smlouvy. KDU-ĆSL například nemůže skousnout, že by se ve školách vyučovalo o ženské obřízce.
Historie nás už měla poučit, že nedostatek informací vede k prohlubování stigmatu a ke zhoršování všech problémů. Navíc v době internetu skutečně nehrozí, že by se děti o něčem podobném nedozvěděly, a jistě by bylo lepší, kdyby se jim dostalo nepokroucených informací, namísto těch z pochybných serverů.
Vracíme se stále ke stejné otázce: proč by někdo, kdokoliv, měl trvat na ignoranci tématiky, která se tak úzce dotýká společensky přijatelného chování k ženám, ubližování ženám či dokonce jejich zabíjení? Nemělo by být prioritou jakéhokoli vládního subjektu, aby se předešlo násilí na ženách? Podle nejnovějších dostupných informací se s genderově podmíněným násilím setká každá třetí žena v Evropě. Není to dostatečně silný důvod pro přehodnocení vlastních světonázorů, které brání prevenci, podporují nevědomost a skrývají to za „konzervativní hodnoty“? KDU-ĆSL prohlašuje, že v Istanbulské úmluvě jde o prosazování „genderové ideologie“ a myslí si, že násilí vycházející z „umělých sociálních rolí“ není právně uchopitelné. Více si můžete přečíst např. zde. Z celého textu pak vyplývá, že pro některé naše strany jsou jejich subjektivní hodnoty zřejmě důležitější, než zdraví a život žen. A to by nemělo zapadnout.
Slovensko
Vraťme se ale na Slovensko. Situace tam není až tak odlišná od té naší se zapojením KDU-ČSL. Na stole je návrh na ratifikaci smlouvy do 30. června 2018, který se opozice snaží pozastavit. Opoziční hnutí OL’aNO vyzvalo vládu, aby úmluvu neratifikovala. Europoslanec za OL’aNO Branislav Škripek je toho názoru, že úmluva nijak nepomůže prakticky řešit násilí páchané na ženách. Dodejme, že stejný názor zazněl i ze strany KDU-ČSL u nás.
I na Slovensku se proti Úmluvě postavila konzervativní hnutí, i na Slovensku se bouří proti zahrnutí těchto témat do školních osnov, a poslankyně za hnutí OL’aNO Anna Verešová se dokonce dala slyšet, že Istanbulská úmluva víc škodí, než pomáhá (těžko si něco takového představit), a prý by Evropská unie neměla takovéto úmluvy podepisovat, poněvadž tím zbytečně tlačí na členské státy v oblasti jejich vlastních pravomocí.
Kromě konzervativního křídla se proti Istanbulské úmluvě na Slovensku postavili i někteří církevní představitelé. Pro Slovensko je tento fakt závažnější než pro nás, vzhledem k tomu, že se považují za více věřící než Češi. Nejvíce bylo slyšet kněze Mariána Kuffa, který si údajně získal Slováky svou lidskostí. Vůči ženám, kterých se týká nebo může týkat Istanbulská dohoda, ale příliš lidskosti neprojevil. Hovořil o Úmluvě jako o trojském koni a o nebezpečí v ní údajně obsažené „genderové ideologie“. Video jeho kázání je k dispozici např. zde. Po jeho shlédnutí nás musí napadnout, jak se asi cítí žena, která byla zneužita nebo napadena, šla si pro útěchu do své komunity, a slyšela něco takového.
Násilí na ženách je téma, které se nemůže probírat, aniž bychom měli na paměti oběti minulé, stávající i budoucí. Připomeňme si ještě jednou, že se podle všeho jedná o každou třetí ženu v Evropě. Je velice znepokojující, že v případě ČR i SR se proti Istanbulské úmluvě postavily křesťanské církve a zřízení, které svých vlastních slov propagují křesťanské hodnoty, a od kterých by se V obou státech se ohánějí „genderovou ideologií“, která prý povyšuje ženy nad muže. Pravděpodobně by se dalo najít extrémistické sdružení, které něco podobného hlásá; V Istanbulské úmluvě ovšem nic takového není a její kritika od nábožensky založených organizací či církví vychází především z desinformací a nesprávného pochopení tématu. Zároveň je ale zřejmé, že nepochopení tématu a postavení vlastní ideologie nad zásadní problém zdaleka nejsou jen devízou církví či náboženských spolků, a zcela jistě se najdou i církevní zřízení, které nemají s Istanbulskou úmluvou žádný problém. Celá problematika leží totiž uvnitř společnosti: v podceňování a bagatelizování nebezpečí, které ženám hrozí a stavění vlastní ideologie nad dobro žen. Ironií je, že právě proti tomuto se snaží Istanbulská smlouva bojovat.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
