Kdy se ze skutečné neschopnosti stává manipulační technika, kterou muži používají k udržení státu quo ve společnosti?
V angličtině existuje termín weaponised (nebo také strategic) incompetence. Popisuje stav, kdy jedna strana předstírá, že dostatečně dobře neumí vykonat nějakou činnost s cílem se jí vyhnout. Obvykle se jedná o domácí práce nebo činnosti spojené s péči o děti. Často je na jejím konci řečeno něco ve smyslu: Příště si to radši udělám sama (sám).
Je vám to povědomé?
V naší společenské kultuře je podobné jednání pointou mnoha vtipů i více či méně vážně míněných povzdechů o tom, že tak to prostě je. Jenomže to není tak docela pravda. Je řada (většinou) mužů, kteří sami tuto schopnost dávají na odiv, protože ve svých kruzích a společenských bublinách jsou často ještě chváleni za svou vlastní vynalézavost, pomocí které se jim podařilo zbavit nepopulární povinnosti.
Zajímavé je, že tento fenomén lze vysledovat i v rámci přátelství, kdy zodpovědnost za organizaci společných setkání padá vždy na jednoho určitého člověka, protože ostatní nemají čas nebo nemají tak dobré organizační schopnosti. Je třeba ale říct, že i přes jistou úroveň toxicity to na této úrovni není tak velký problém. V rámci partnerských a rodinných vztahů se už jedná o daleko závažnější potíž. Navíc se nám zjevně ve společnosti daří předávat štafetu inkompetence i na další generaci.
Covidová pandemie všechno samozřejmě ještě zhoršila. Podle průzkumů mají ženy hlavní část péči o děti a domácnost na starosti 3x častěji než muži. Namísto pokroku se mužům spíše daří pokračovat v ideálech o dělení práce z dob jejich dědečků. Je v podstatě výjimkou poukázat na to, že strategická inkompetence vlastně znamená naprostý nedostatek respektu k ženám, jejich času, a jejich práci. Stejně tak není běžné se stydět za nezvládání (nebo předstírání nezvládání) naprosto základních úkonů, jako je nákup, vaření nebo praní.
Tato problematika samozřejmě není černobílá, odstíny šedé existují: například ne všichni umí dobře vařit. Na druhou stranu je podle psychologů naprosto zjevné, že strategická inkompetence má kořeny v názoru, že některé úkoly jsou prostě pod úroveň. Tyto povinnosti se u nás často označují jako ženské práce, což je sice příšerný termín, na druhou stranu nám ale velice jasně pomůže ilustrovat, které z povinností jsou u nás společností vnímány jako podřadné.
Kořeny tohoto přístupu můžeme samozřejmě najít ve výchově. Ve své nejčistší podstatě je to ale manipulační technika, kterou je třeba pojmenovat, na kterou je třeba poukázat a na jejímž odstranění je třeba začít pracovat. Jinak brzy zjistíme, že nám pod rukama roste další generace manipulátorů, kteří svou lenost schovávají za předstíranou neschopnost.
Co může pomoci je začít přemýšlet o péči o společnou domácnost a/nebo děti jako o týmové práci; když se o ní bude takto přemýšlet, je jasné, že méně práce pro jednoho neznamená méně práce pro tým jako celek.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
