Genderová rovnost je jedním z témat, kterým se Evropská unie zabývá nejen interně, ale také v rámci jednotlivých členských zemí. Kromě toho, že se vztahuje standardně k prosazování rovných příležitostí na trhu práce, v dokumentu Horizont 2020 jej tematizuje také v kontextu vědy a výzkumu.
Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace – je pravděpodobně největší program, který se v celoevropském měřítku zabývá vědou a zároveň jí (v letech 2014-2020) poskytuje finanční podporu.
A aby byly podmínky pro zahrnutí genderové perspektivy transparentní, EU zároveň publikovala i samostatnou příručku o tom, jak v programu Horizont 2020 rovnost žen a mužů uplatňovat. Primárním cílem potom je, aby genderová rovnost systematicky procházela všemi fázemi, které se pojí k vědeckému výzkumu.
Doposud byly v souvislosti s prosazováním rovných příležitostí na poli vědy aplikovány tři základní strategie – v prvé řadě obecné zvyšování počtu žen ve vědě, dále prosazování genderové rovnosti ve výzkumných organizacích horizontálně i vertikálně (tj. dle konkrétních předmětů výzkumu a dle pozic) a konečně potom aplikování genderové optiky do výzkumu.
Východisky pro Horizont 2020 jsou další strategie pro vědu, výzkum a technologie, na jejichž základě byly pro tento program stanoveny tři základní cíle:
- podpora genderové rovnováhy ve výzkumných týmech, a to tak, aby bylo možné řešit nižší početní zastoupení žen v realizovaných projektech
- zajištění genderové rovnováhy v rozhodovacích procesech tak, aby nedostatečně zastoupené pohlaví dosáhlo minimálně hranice 40 % v souladu s cílem Evropské komise
- naplnění teze, že integrace genderových analýz v oblasti výzkumu a inovací pomáhá zlepšovat vědeckou kvalitu a společenskou relevanci produkovaných vědomostí, technologií a inovací.
A protože se Horizont 2020 snaží také o to, aby se zvýšil zájem o genderovou problematiku jako o nosné vědecké téma a ta se tak stala atraktivní pro vědeckou obec, zaštítila EU projekt „Genderové inovace“ Stanfordské univerzity.
Nízké zastoupení žen ve vědě je zásadním problémem i v České republice, kdy systematické výzkumné činnosti se věnuje pouze necelá čtvrtina žen, a to navzdory tomu, že se od roku 2001 jejich počet mezi absolventy magisterského i doktorského studia stále navyšuje.
Značnou roli v rozložení žen a mužů ve vědě samozřejmě hraje také obor, kdy např. v technických vědách působí žen naprosté minimum. V unijním žebříčku podílu žen v radách, komisích a významných grémiích se ČR dokonce umístila na poslední příčce. U nás to tedy na naplnění Horizontu 2020 zatím nevypadá.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
