Ženy mají nižší platy než muži, mnohem častěji než muži vykonávají tzv. „neplacené práce“ a jen málokdy je najdeme ve vedoucích pozicích. Profesní svět je zkrátka takovýchto a dalších podobných nespravedlností, které budou zmíněny v následujícím článku, plný.
Mnohdy ženy vykonávají stejnou práci jako muži, ale přesto za ni dostávají zaplaceno méně. Občas se až zdá, že biblický zvyk hodnotit ženskou práci jako tři pětiny práce mužské, byl přenesen do současného světa. Nízké platy žen však zdaleka nejsou jediným problémem v pracovním světě.
Hovoříme-li už o penězích, měli bychom zmínit, že jsou to ve většině případů ženy, které vykonávají tzv. „neplacené práce“. Do těch patří nákupy, praní, mytí nádobí, ale můžeme sem zařadit i péči o děti. I za tu jsou totiž primárně odpovědné ženy a ani za ni jim nikdo neplatí.
Ženy také mnohem častěji zůstávají s dětmi na rodičovské dovolené nebo doma v případě nemoci. Častěji se také starají o starší příbuzné, a to vše jim ztěžuje kariérní růst. V důsledku toho, ale i dalších faktorů jako např. diskriminace žen během pracovních pohovorů, dochází k tzv. vertikální segregaci, kdy se na vyšších postech vyskytují muži a ženy se usazují na pozicích nižších. Zjednodušeně řečeno: z mužů se stávají ředitelé a z žen jejich sekretářky.
V pracovním světě však můžeme narazit i na tzv. segregaci horizontální, která znamená odlišné zastoupení mužů a žen v jednotlivých oborech a sektorech. Muže nalezneme spíše v oborech technických a mezi manažery, ženy v oborech humanitních a například na pozicích zdravotních sester a pečovatelek.
Toto rozdělení je do velké míry důsledkem toho, na jaké typy škol se většinou hlásí chlapci a na jaké naopak dívky. Zatímco chlapci volí obory technické, dívky častěji volí ty humanitní. Rodiče by však své děti měli podporovat i tehdy, pokud jejich volba školy bude poněkud netypická. Dívky, které se rozhodnout studovat např. ČVUT, by v žádném případě neměly být přesvědčovány, že takováto škola se pro ně nehodí a nemusely by na ní uspět.
Naopak. Technicky nadané dívky je třeba podporovat, stejně jako např. chlapce, kteří touží stát se učiteli v mateřské škole. Ve skutečnosti totiž neexistuje žádná „mužská“ a „ženská“ práce a není nejmenší důvod, proč by se více mužů nemohlo starat o děti a více žen řídit velké firmy.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
