Jaká byla role interrupčních komisí?
V jistém smyslu se dá říci, že potrat je v ČR legální od roku 1957, kdy byl přijat zákon o legalizaci umělých potratů. Fungoval ale ve spojitosti s tzv. interrupčními komisemi, které se snažily potlačovat občanskou a reprodukční svobodu žen. Podle některých zdrojů mohla hrát v přijetí interrupčního zákona roli potřeba ženské pracovní síly v poválečném průmyslu. Ženy jako takové však na přijetí zákona přímý vliv neměly, protože jakékoli ženské hnutí v tomto období v Československu neexistovalo, a vzhledem k politickému ovzduší by ani nebylo bývalo povoleno.
Interrupční komise byly vlastně takové předchůdkyně současného pro-life hnutí nebo protipotratového terorismu. Tato silná terminologie má své opodstatnění: interrupční komise totiž považovaly ženy za občanky druhé kategorie a upíraly jim základní lidské svobody. Tím se právě shodují s radikální odnoží pro-life hnutí.
Interrupční komise připouštěly potrat jednak ze zdravotních důvodů, a jednak z tzv. „zvláštního zřetele hodných“. Mezi ty patřil např. „pokročilý věk“ (40+), větší počet dětí, špatné ekonomické podmínky, ztráta manžela nebo početí mimo manželský svazek. Žádný z těchto důvodů ovšem nebyl zárukou toho, že se žena svého práva na potrat dovolá.
V praxi pak žena byla usazena před komisi několika cizích lidí, a před nimi musela veřejně rozebírat své nejosobnější problémy, aby je mohla přesvědčit o tom, že interrupci potřebuje. Často docházelo k pokusům o podplácení členů komise či placení falešných „tatínků“, tedy mužů, kteří byli ochotni dosvědčit, že dítě bylo počato mimo manželský svazek. Tento důvod u komise často zabíral, zatímco jiné, mnohem pádnější a samozřejmě závažnější, často neprošly. Vše záleželo pouze na zvůli komunistických pohlavárů, a vzhledem k hlubokému komunismu docházelo kromě rutinního porušování základních lidských, občanských a reprodukčních svobod i k šikaně žen. Pro ženy byl tento proces samozřejmě značně traumatizující a často i více stresující než samotný potrat.
Zatímco o interrupčních komisích se obecně ví, alespoň tedy v rovině, že existovaly, tzv. vládní populační komise už je známá o něco méně. Jejím úkolem bylo hlavně vyhodnocovat důsledky interrupčního zákona na klesající křivku porodnosti, návrhy ke zlepšení situace a příprava vzdělávacích a propagandistických materiálů. Jedním z jejích úkolů bylo také vyhodnocovat důvody zmiňované v žádostech o interrupci, které dostávala od interrupčních komisí, a které byly později uvedeny do praxe, například v podobě prodloužení mateřské dovolené.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
