Proč se o menopauze nemluví, a jaké problémy to ženám způsobuje?
Menopauza je další z řady věcí, o které se ve veřejném prostoru mluví jen okrajově proto, že se týká výhradně žen. Není to nepodobné tématu menstruace, které se zbavuje svého stigmatu až v dnešní době, a to ještě dost pomalu, ztuha, a zdaleka ne s takovou lehkostí a samozřejmostí, jak by bylo třeba.
Nemluví se o ní. Pokud ano, tak v náznacích a s přídechem hanby. Nicméně se situace trochu začíná měnit. Jako obvykle (bohužel pro nás) to začíná v zahraničí. Například Michelle Obama o menopauze promluvila v rámci podcastu, jehož hostem byla, a přestože popsala stavy a zážitky, která důvěrně zná obrovské množství žen, bylo to vlastně do jisté míry revoluční. Ani ne tak v tom co řekla, ale že to řekla.
Historicky byla menopauza vždycky problematická už proto, jak se o ní mluvilo (když už se o ní mluvilo). Pokud totiž společnost staví hodnotu žen na schopnosti reprodukce a na vlastnostech, které označuje jako „ženské“, je z podstaty věci jasné, že menopauzou hodnota ženy v takto nastavené společnosti klesá. Je to samozřejmě učebnicová misogynie a přímý důsledek patriarchálních sociálních norem, takže nás nijak nepřekvapí, že i v naší společnosti se k ženám přesně takto přistupuje. Takováto společnost má navíc za to, že žena by se vlastně měla za přechod stydět, protože v této fázi života ztrácí pro společnost hodnotu. Stává se terčem pohrdavých a přezíravých poznámek o ženách v menopauze, které se vždycky otírají o hormonální dysbalanci a její vliv na ženské chování, a které si dost možná vyslechla i jako menstruující žena, protože vycházejí ze stejných stereotypů.
Ženy v přechodu jsou neviditelné, a to nejen ve společenském kontextu, ale i v tom medicinském a kulturním. Vytváří se tak naprosto zbytečné tabu kolem menopauzy, které je problematické především v tom, že tak vzniká informační vakuum. Ženy tak nejsou dostatečně informovány o fungování svého těla, o možnostech léčby nebo jakékoli úlevy od symptomů, které se u nich mohou projevit. Je až absurdní, že k něčemu takovému dochází, i když si tímto stavem projde polovina populace. Je bohužel známým faktem, že ženské zdravotní problémy jsou v medicíně a ve výzkumu dlouhodobě podceňovány a podfinancovány, a mužské tělo a jeho fungování jsou brány jako standard. Běžně se tedy stává, že ani lékaři nemusí mít a často nemají pro ženy dostatečně dobré informace a odpovědi a jakákoli komunikace se zasekne někde u „to je součástí života ženy, už na to máte věk.“
Proto se začíná rozmáhat povědomí o tzv. feministické menopauze. Je to myšlenkový směr založený na tom, že ženy si zaslouží mít více faktický informací o tom, jak jejich těla vlastně fungují, bez příměsi strachu, tajnůstkaření nebo hanby. Feministická menopauza absolutně odmítá pokračovat v patriarchálním narativu o ženách, jejichž hodnota je pevně navázána na jejich atraktivitu a schopnost reprodukce.
Zajímavou knihu na toto téma napsala gynekoložka Jen Gunter. Jmenuje se Manifest menopauzy a přestože je to kniha s vědeckým základem, je to především skutečně feministický manifest. Dle svých vlastních slov je doktorka Gunter naštvaná a unavená z toho, jakým způsobem přistupuje patriarchální společnost k ženám v přechodu a k jejich zdraví, a chce pro ženy něco lepšího. Vychází z přesvědčení, že každá žena by měla vědět, co očekávat, a pere se s předsudky, nesrovnalostmi a lživými tvrzeními, které menopauzu ve veřejném prostoru provázejí. Kniha je dostupná i v českém překladu.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
