Zpět na úvod

Feminismus Milady Horákové v roce 2018

shutterstock_347318429
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Je feministický aktivismus Milady Horákové stále relevantní v dnešní době?

Na konci června jsme si připomínali popravu paní doktorky Milady Horákové. Nejčastěji si ji připomínáme jako odvážnou ženu s pevnými morálními zásadami, ženu, u které se nebojíme použít slovo ikona, protože ona se jí skutečně stala. Kromě toho, že bojovala za svobodu a demokracii však také bojovala za práva žen. Tento aspekt jejího života je zřejmě obecně z těch méně známých, ale podtrhuje přesně charakter doktorky Horákové.

Mezi známější fakta o jejím životě a aktivismu patří to, že se angažovala v Ženské národní radě, kde se věnovala zlepšení postavení žen v rodinném právu a chtěla řešit postavení neprovdaných žen a nemanželských dětí. S relevancí, která daleko přesahuje hranice její doby, se snažila o skloubení rodinného života a pracovního procesu: nijak nezpochybňovala (ba naopak vyzdvihovala) funkci ženy – matky, ale zároveň považovala její právní a sociální zabezpečení za absolutně nezbytné.

Doktorka Horáková byla žena, která se nebála o sobě říct, že je feministka. Dokonce se vyjádřila, že feminist(k)ou se člověk rodí: „Myslím, že různé životní okolnosti a náhody, které mne přivedly k práci v ženském hnutí, nebyly zcela rozhodující; hlavní byla vnitřní potřeba, neboť věřím, že se feministkou člověk rodí, tak jako konservativcem, radikalistou, nebo pokrokovcem.“

V příspěvku pro časopis Ženská národní rada, ze kterého citát pochází, hned v první své větě rozmetala (často úmyslnou) špatnou interpretaci toho, co to znamená být feministka, když jasně napsala, že žena-feministka nijak nepotírá své druhové znaky, ale rozvíjí ty, které podle ní mají největší přínos pro společnost jako takovou. Článek vyšel v roce 1940, a je trochu smutné, že o 78 let později se stále najdou v naší společnosti lidé, kteří v tomto nemají zcela jasno.

Výše uvedenému citátu předchází slova o tom, že doktorka Horáková se cítila být vedena k tomu, aby se vypracovala v „uvědomělou ženu – feministku“ během školy a univerzitních studií. Na to pak navazují její slova o vnitřní potřebě. I my si dnes uvědomujeme, že opravdu musíme rozvíjet obojí. Vnitřní potřeba má ohromný potenciál, ale měla by se dovést dál, a cestou je celoživotní vzdělávání, neustrnutí na jednom místě, promyšlený aktivismus. Tak, jak to dělala doktorka Horáková.

Celý text je fascinujícím náhledem na ideu feminismu ve 40. letech minulého století, ale také je to další sonda do pevných, morálních zásad doktorky Horákové, která nás jen utvrdí ve významnosti její osobnosti a ideálů, za které bojovala a zemřela. Text je k dispozici např. na Fórum 50% a rozhodně stojí za přečtení.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články