Zpět na úvod

Domácí násilí: problém pouze mezi muži a ženami?

shutterstock_151887428
Autor: Mirka Dobešová
Štítky:

Podle průzkumů z roku 2012 se minimálně 40 % žen stalo během svého života oběťmi domácího násilí. Oficiální statistiky však příliš směrodatné nejsou, neboť jak dále ukázalo šetření, policie je volána pouze cca k 20 % případů domácího násilí. A je-li násilí páchané na ženách, automaticky se předpokládá, že násilníkem je muž. Ne vždy to tak ale skutečně musí být.

„Jsou pachateli domácího násilí pouze muži?”

  • 50
  • 182
  • 10

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

I navzdory tomu, že žijeme v relativně otevřené době, existují témata, kterým se pozornosti běžně nedostává. Jedním z nich je i problematika domácího násilí – děje se doma, za zavřenými dveřmi a rozhodně není tím, čím by se chtěl kdokoliv „chlubit.“ Domácí násilí – vedle toho, že je samo o sobě velmi marginalizované – je navíc plošně uvažováno na klasickém heterosexuálním modelu soužití. Muž bije ženu. Případně žena bije muže (i to se děje, skutečně). Ale co když žena bije ženu?

Podstatu domácího násilí je možné definovat různě, nejčastěji se tak děje právě na příkladu ženy týrané mužem. Jako mnohem univerzálnější se proto jeví definice Markéty Huňkové, která domácím násilím chápe jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v rodinném, partnerském či obdobném vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu.“ Je-li domácí násilí standardně vnímané jako problém mezi mužem a ženou, nutně zneviditelňuje další jeho podoby, tedy i násilí mezi lesbickými partnerkami. Ostatně v případě, kdy se týraná žena rozhodne vyhledat pomoc, obvyklým předpokladem je, že tím, kdo ji týrá, je muž. Role pachatele a oběti, toho, kdo má moc a toho, komu je působena újma, jsou předem dány.

Za tím, proč je role „agresora“ standardně přisuzována mužům, je potom možné spatřovat i fakt, že obvyklá představa o „násilí“ je ryze fyzického charakteru – muži jsou totiž běžně vnímáni jako silní a ženy jako slabé. Domácí násilí přitom ale může nabývat mnohem širšího spektra podob a rozhodně se v domácnostech nemusejí odehrávat jen pěstní souboje. Psychické, ekonomické či sociální týrání nebo sexuální násilí ve vztahu ubližuje stejně, ne-li více. Obvykle se navíc všechny formy vzájemně prolínají.

I když gayové a lesby se do povědomí široké veřejnosti dostávají jako rovnocenní partneři/partnerky stále více, dosud nelze zcela přesvědčivě tvrdit, že téma odlišné sexuální orientace je pro všechny členy společnosti tématem zásadním a viditelným. Z toho důvodu i domácí násilí páchané v rámci lesbických vztahů je v podstatě neviditelné. A to, co nevidíme, o tom nevíme. A také to neřešíme. Ale měli bychom.

 

Článek je součástí projektu Pro Fair Play. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

Michelle Obama

Michelle Obama: Becoming

Může životní příběh bývalé první dámy USA oslovit českou společnost? V českém překladu se kniha od Michelle Obama ...