Jak na tuto jednoduchou otázku odpověděli naši politici, a co to vypovídá o stavu naší společnosti?
Letní anketa serveru Refresher směrem k naší politické reprezentaci, která měla odpovědět na otázku „Považujete se za feministu či feministku“, byla nakonec vlastně perfektní sondou do světa politiků. Minimálně ženská část populace s nimi ovšem nemůže být spokojená, a velká část je (nebo by měla být) znepokojena či přímo zděšena.
Z odpovědí jako celku můžeme usuzovat následující:
- Politici stále ještě netuší, co vlastně feminismus znamená a o co se feministky snaží.
- Práva žen a jejich postavení ve společnosti jsou pro politiky nezajímavá témata, o kterých nic podstatného neví.
- Za svou neznalost a vážné nedostatky týkající se všeobecného přehledu, nehledě na schopnost zjistit si relevantní a pravdivé informace se vůbec nestydí, naopak se k nim poměrně hrdě hlásí.
Ivan Bartoš (Piráti) odpověděl prostě a jednoduše „ano“, Táňa Malá (ANO) nebo Jaroslav Bašta (SPD) nepřekvapili, a odpověděli prostě „ne“.
Poměrně velká část se snažila odpovědi úplně vyhnout a snažila se o polemiku o feminismu, jeho proudech, definici tohoto pojmu a podobně. Řekněme si narovinu: kdyby otázka stála „Jste křesťan/ka?“, tohle by se asi nedělo, a to přesto, že neexistuje jeden typ křesťanů. Je to jen chabá výmluva, za kterou se dotázaní snažili schovat svou neznalost a neochotu přímo odpovědět na otázku.
A pak se dostáváme k té nejbizarnější části. Marek Benda (ODS) se nepovažuje za feministu, protože „má úctu k ženám.“
Jana Berkovcová (ANO) pravila, že žena má být ženou a muž mužem.
Pro Lenku Dražilovou (ANO) je fakt, že ženy by měly být respektovány a měly mít stejná práva jako muži „lehce feministickým postojem“, ale zároveň si myslí, že ženy by neměly být zvýhodňovány na úkor mužů a že jsou „křehkým elementem“.
Jiří Horák (KDU ČSL) si myslí, že ženy a muži jsou rovnocenné, měly by být stejně odměňovány za stejnou práci, je třeba zajistit dostatek místa ve školkách, aby ženy měly možnost volby… ale za feministu se nepovažuje.
Nina Nováková (KDU-ČSL) ve své odpovědi perfektně obsáhla termín pick me girl (nejsem jako vy všechny ostatní!), když řekla, že se jako malá oblékala jako kluk a všichni jí říkali, že její myšlení je „neženské“. Rodiny jsou podle ní vinou feministek poznamenány absencí mužů-otců.
Michael Rataj (STAN) pak prokázal nebývalé odtržení od reality tím, že označil feministky za důvod vysoké rozvodovosti v Čechách a dokonce usoudil, že z 80% rozvod iniciují ženy-feministky, které mají přílišné nároky na své partnery, kteří pak jejich „feministická očekávání“ nejsou schopni naplnit.
A takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Potřebujeme ale ještě nějaký další důkaz, že tito lidé absolutně netuší, co to feminismus je? Odkopali se sami, a pro nás jako pro jejich voliče (a de facto zaměstnavatele) je to dobře. To nemění nic na tom, jak alarmující je jejich neznalost a neochota se v tomto směru vzdělat. Číst takovouto snůšku bigotních, nesmyslných a neinformovaných názorů na sociálních sítích je jedna věc, ale od naší politické reprezentace už je to poněkud silná káva.
Je možné, že spoléhají na to, že ta starší a/nebo konzervativnější část společnosti toto téma nezajímá. Tím ale ukazují i mladším a/nebo liberálnějším voličům, že nejen že je nezajímají jejich témata, ale nezajímá je ani jejich budoucnost, místo ve společnosti a kvalita života. Je ovšem otázka, jestli se toto poté promítne i do výsledků voleb.
Nevědět ve dnešní době, co je feminismus, je neomluvitelné a nepochopitelné. Stejně jako je neomluvitelné a nepochopitelné se vymezovat proti rovnoprávnosti mezi muži a ženami a udržovat či dokonce prosazovat misogynistický narativ ve společnosti.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
