Být migrantem či migrantkou není snadné. Sehnat práci jako Rom se zdá být kvůli diskriminaci téměř nemožné. A to jak v Evropě, tak i v Česku.
Stínová zpráva Evropské sítě proti rasismu (ENAR)[1] mimo jiné říká, že pro Romy, muslimy, migranty a migrantky ze zemí mimo Evropskou unii představuje diskriminace základní překážku při hledání zaměstnání. Diskriminace však nemizí ani poté, co si tito lidé práci najdou.
Evropská síť proti rasismu (European Network Against Racism) každoročně publikuje stínovou zprávu o stavu rasismu a diskriminace v Evropě, přičemž vždy čerpá z 23 národních stínových zpráv, včetně té české. Zatím naposledy takováto zpráva vyšla v roce 2014 (mapovala období let 2012/13) a za Českou republiku ji zpracovalo Multikulturní centrum Praha[2].
Vyjdeme-li z toho, co je ve zprávě uvedeno, lze říci, že ke zhoršení situace v oblasti diskriminace menšin a migrantů došlo během hospodářské krize. V té době se prohloubily rozdíly v zaměstnanosti etnických menšin a majoritní populace. Například ve Finsku a Belgii došlo k situaci, kdy nezaměstnanost osob narozených mimo EU byla třikrát vyšší než u lidí narozených v těchto zemích.
K diskriminaci pak ve všech zemích docházelo jak při přijímacích procesech do zaměstnání, tak při samotném pracovním procesu. Třeba v Nizozemsku více než polovina personálních agentur respektovala žádosti zaměstnavatelů a nedoporučovala kandidáty z Maroka nebo Turecka. V České republice bylo zase zjištěno, že žadatel o práci, jehož jméno zní česky, má o 75 % větší šanci, že bude pozván k pohovoru, než uchazeč s romsky znějícím jménem.
Ani v případě, kdy byli lidé z etnických menšin nebo migranti do zaměstnání přijati, neměli vyhráno. Často došlo k jejich neoprávněnému propuštění, obtěžováni nebo neadekvátnímu finančnímu odměňování. Kupříkladu mzdy v Maďarsku vyplácené Romům byly nižší než minimální mzda. V Polsku byli zase migranti často nuceni pracovat pod hrozbou propuštění přesčas.
Co se týče České republiky, lze říci, že se zde rasismus a strukturální diskriminace v zaměstnání týká zejména romské menšiny a některých kategorií státních příslušníků ze zemí mimo EU. Často dochází k tomu, že jsou tito lidé zaměstnávání tzv. „načerno“ (podle některých odborníků zmizí v šedé ekonomice asi 65 000 migrantů). Tito lidé jsou pak v extrémně zranitelné pozici a prakticky vydáni na milost nebo nemilost svým zaměstnavatelům. Nikdy nevědí, zda jim bude opravdu vyplacena mzda nebo jak dlouho ještě bude jejich přítomnost v zaměstnání žádoucí.
[1] http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/shadowreport2012-13_final-2.pdf
[2] http://cms.horus.be/files/99935/MediaArchive/publications/shadow%20report%202012-13/Czech%20Republic.pdf
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
