Zpět na úvod

Deník farářky

2
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Povídání s husitskou farářkou o tom, jak ona vidí současný svět a roli žen v něm.

Je jistě nesmírně těžké naplánovat tak zajímavý a nabitý festival jako a tak, aby nakonec skutečně přišlo to nejlepší. Pořadatelkám se to ale letos skutečně podařilo.

Letošní závěrečnou třešinkou na dortu bylo povídání s husitskou farářkou Martinou Viktorií Kopeckou, která kromě toho ještě dělá i rodinnou terapii. Troufnu si říci, že většina z přítomných neměla moc příležitostí se setkat s ženskou duchovní. A najednou jsme před sebou měli téměř éterickou bytost s milým hlasem a úžasným projevem, která bez přehánění naplnila celou místnost radostí a pohodou.

Martina začala své vyprávění historkou o jednom ze synody v Římě. Katolická církev nepočítala při ubytování se ženou, ze začátku jedla o samotě, protože s ní ostatní kněží nechtěli sedět u stolu. Pak si jednou k ní přisedl biskup z Paraguye a zeptal se jí, co přesně dělá. Od té chvíle postupně začali ostatní kněží přijímat fakt, že i ona je kněz a přijali ji mezi sebe. Sám papež ji přijal bez jakýchkoli problému, a ona si tak dle svých slov uvědomila, že kde je vůle, je i cesta.

O otázky nouze také nebyla.

Setkala jste se někdy s negativní reakcí od běžných lidí?

MK: Bývám na svatbách i pohřbech, a někdy jsou lidé skutečně překvapení, že jsem žena. Nikdy se mi ale nestalo, že by mě někde odmítli.

Co vám osobně dává víra?

Já věřím, že každý má svou vlastní duchovní úroveň, kterou naplňujeme svým vlastním způsobem. Je na nás jak tomu říkáme a jak to v sobě vyživujeme. Každému pomáhá něco jiného a každý to i jinak nazývá: anděl, příroda, hudba, motlitba. Víra je živý organismus, který roste a vyvíjí se. Proměnlivost znamená, že je to autentické a upřímné.

Měli bychom se zaměřit na to, jak se staráme sami o sebe. Není to o sobeckosti; pokud nejsem zdravá, nemůžu uzdravit někoho jiného. Vy jste to nejdůležitější ve vašem životě a jste zodpovědní za to, jak žijete. Někdy si to neuvědomujeme, ale pokud se o sebe nestaráme, může nám jít i o život. Pokud se posuneme za hranici vlastních sil, nikomu nepomůžeme. Pokud to, co děláte, vás baví a naplňuje, vynaložená energie se vám vrátí zpátky.

Chodí za vámi jako za ženou pro pomoc spíše rodiny?

Jako se ženou-farářkou se mnou o některých věcech ženy mluví snáz, například o mateřství. Jsem žena a odpovídám jako žena, a lidé to akceptují.

Věřím, že ženy mají v duchovním světě co říci. Ženský hlas má své místo všude. Nechci, aby ženy byly tolerovány, ale respektovány.

Martina Kopecká skutečně nepasuje do té stereotypické představy duchovní osoby. Možná právě proto se jí podařilo oslovit už tolik lidí, bez ohledu na jejich osobní přesvědčení. My jsme po tomto posledním bloku odcházely z konference s nesmírným nadšením, optimismem a nadějí. Pokud máte zájem se o Martině Kopecké dozvědět víc, navštivte její blog.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články