Zpět na úvod

Co ve dne dělají ženy?

Waist-up,Portrait,Of,Beautiful,Girl,With,Blonde,Straight,Hair,Frowning
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

„Muži konečně viděli, co dělají ve dne jejich ženy.“ – předseda vlády Andrej Babiš, 1. 1. 2021.

Máme štěstí, česká politická scéna nás začala krmit hned od 1. ledna. Toto skutečně Babiš pronesl, a to ve svém novoročním projevu. Problematičnost tohoto výroku se počítá na úrovně. Někdo ho musel vymyslet a zakomponovat do projevu. Pak se tento projev různě editoval a zkoušel a za celou tu dobu nikoho nenapadlo, že by mohl být problematický. A nakonec ho byl Babiš schopný s naprostou vážností říct v hlavním vysílacím čase v televizi. To už je slušná nálož. Vypovídá to samozřejmě hlavně o tom, jak se u nás přistupuje k práci v domácnosti, k dělení rolí a ke stereotypům, které si u nás dál žijí svým vlastním životem. Víceméně naplno nám dává vědět, že o domácnost se tady převážně starají ženy a muži vlastně vůbec netuší, co to obnáší, a že mužské a ženské světy jsou tak odlišné a oddělené, že partneři netuší, z jakých každodenností se skládá život toho druhého. Dokonce z toho tak trochu vyplývá, že muži jsou ti pracující (rozuměj: vydělávající peníze), zatímco ženy jsou „doma“ (český eufemismus pro neplacenou práci), a že až teď jim tedy s překvapením došlo, že i ty jejich ženy mají nějakou náplň dne, která není tak úplně odpočinková, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Je toto skutečný obrázek české společnosti, nebo je to představa, kterou by určitá část společnosti, včetně některých nejvýše postavených ústavních činitelů, chtěli za každou cenu prodat jako ideální stav? Pokud vás napadá, že takto hluboká myšlenka za tím výrokem nebyla, rádi bychom oponovali. Mohla tam někde být, a to z jednoho důvodu: podobné zmínky, i když jsou jen tak zakomponované do projevu, který s tímto tématem nemá nic společného, utužují patriarchální status quo, ze kterého muži v pozicích moci těží každý den. A to je dostatečný důvod, proč nad podobnými věcmi nemávnout rukou.

Existují dvě možnosti: buď Babišovi ani nikomu z jeho týmu skutečně nepřišel tento výrok ničím problematický, nebo si řekli, že ty, kteří by do toho chtěli trochu rýpat, bude velmi jednoduché odbýt, protože teď přece řešíme covid a všechno ostatní je podružné. Přesně toto je ale past, do které bychom neměli spadnout. Vždycky bude něco vážnějšího a důležitějšího – alespoň na povrchu. Toto je léty prověřený a zatím bohužel poměrně účinný způsob, jak umlčet kohokoli, kdo se ohradí proti problematickým výrokům tohoto typu.

Aby v tom Babiš nebyl sám, rozhodl se mu v prosinci pomoci například i Petr Ludwig výrokem, že systém PES by se měl přejmenovat na FENA, protože tento název lépe odráží jeho „vnitřní rozpory a nepředvídatelnosti“. (To, že PES vymysleli a uvedli v praxi racionální a předvídatelní muži se panu Ludwigovi už do krámu nehodilo.) Na kritiku reagoval slovy že snad ještě nejsme v USA, že vtip se ženou z vás snad nedělá Uzla ani Hitlera a hyperkorektnost v ČR přece nechceme. Prý chce také o této problematice natočit „feministický podcast“, takže budeme situaci i nadále sledovat.

Oba výroky mají něco společného: neotřesitelnou samozřejmost, s jakou byly vysloveny (či napsány). Každodennost se počítá. A počítá se možná víc než výjimečné události, které otřesou celou společností. Každodennost nás formuje, a to často nenápadně nebo i podprahově. Zpochybňujme ji. Zpochybňujme každodennost, zvyklosti, tradice. To je základ kritického myšlení a dialogu, který můžeme vést i sami se sebou, pokud se nechceme pouštět do konfrontací s venkem. Ale hlavně ji nenechejme dále plynout, bez otázek a zpochybnění.

„Vadí vám sexistické stereotypy ve veřejném prostoru?”

  • 4
  • 0
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články