S různými formami šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost pětina osob, říká společnost STEM/MARK (2013).
Sexuální obtěžování a obtěžování jsou pojmy, které česká legislativa zná, a to v Antidiskriminačním zákoně (č. 198/2009 Sb. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů – antidiskriminační zákon), který v § 2 definuje, že za diskriminaci přímou se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
Minimálně podle tohoto paragrafu se mohou soudit oběti nejen uvedených aktů, ale také oběti mobbingu (forma společenské šikany spolupracovníka/spolupracovnice).
Podle zkušeností společnosti C2C Solutions Group je podobné chování na pracovišti poměrně časté. V rámci auditů společností, které se provádějí na vyžádání vedení, se zhruba v každé šesté společnosti objeví určitá forma obtěžování na pracovišti.
Nejčastěji k tomuto jevu dochází ve výrobě. I když jde o ojedinělé případy, ve sto procentech případů, které společnost objevila, na plné čáře prohrává právě oběť a zaměstnavatel s tímto jevem neumí pracovat.
Doporučením pro tyto společnosti je zavedení pravidel, jakým způsobem se zaměstnanec či zaměstnankyně může bránit. Zahraniční společnosti nebo společnosti s vedením v zahraničí mají často zřízenou pozici interního ombudsmana, spadajícího přímo pod management, zaměstnanci se na něj mohou obracet právě ve sporech s nadřízenými. Řada společností pak chování spadající pod Antidiskriminační zákon ošetřuje minimálně ve svých etických kodexech.
Podle psychologa Tomáše Vašáka je šikana na pracovišti rozšířená proto,že si (zaměstnanci) neumí představit, co by obrana měla znamenat. Většinou se rozhodují mezi nejkrajnějšími variantami. Buď odejdu, nebo zůstanu a vydržím to.
Alternativy jako „zůstanu, budu vést diskuzi s šéfem, zapojím do toho oddělení HR, zkusím se obrátit na nějakou nezávislou organizaci, a podobně“, nezvažují. Což je pochopitelné, protože samotná situace na pracovišti v případech obtěžování nebo sexuálního obtěžování je hraniční.
Nicméně je jasné, že o sexuálním obtěžování či obtěžování na pracovišti určitě ještě uslyšíme. A to díky kauze, kterou média kvůli stížnostem vzneseným proti ex-ministru Chládkovi otevřela.
Řada zaměstnanců a zaměstnankyň se dozvěděla o tom, že se podobná zkušenost týká i někoho jiného. Nejen pro pana Chládka tak pro příště platí: Co je v domě, není pro mě.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.