
Problematika childfree je v Česku něco, o čem se veřejně moc nemluví. Často se dokonce setkáváme s tím, že veřejnost v podstatě tak úplně přesně neví, co tento termín znamená. Pokud třeba taky tápete, childfree je označení pro ženy a muže, kteří se rozhodli nemít děti.
Přestože se jedná o svobodnou, velice osobní a intimní volbu, pokud se ke svobodně vybrané bezdětnosti někdo (a obzvláště žena) přizná, je okamžitě vystavena obrovskému tlaku rodiny, přátel a společnosti.
Historicky jediná hodnota ženy spočívala v tom, kolik dokáže porodit potomků. Kvůli společenskému statusu i strachu z vyloučení z komunity měly děti i ženy, které je třeba vůbec mít nechtěly. Teď se přece jenom do jisté míry poměry změnily a ženy se méně bojí vybočovat, vyčnívat a nepodléhat diktátu společnosti. I tak to znamená i dnes pro ženy boj.

Mezi nejobvyklejší argumenty proti childfree patří, že si to žena v budoucnu určitě rozmyslí a pak už bude pozdě. Jistě, může se to stát. Je ale třeba si uvědomit, že existují i jiné realizace mateřství než biologické. V první řadě však jde pořád o tu jednu a samou věc: i v tomto případě je to důsledek svobodné volby. Každý z nás někdy musí udělat rozhodnutí, se kterým v důsledku nemusíme být úplně spokojeni. Od toho jsme dospělí lidé, abychom se naučili z takových situací vytěžit co se dá, a jít dál. Zkusme celou situaci otočit: co na to ženy, které litují rozhodnutí mít děti? Možná jste někdy narazili na článek, který o tomto tématu, které je obrovsky tabuizované, mluví. Často se jedná o ženy, které své děti milují, ale mateřství je nenaplňuje. V důsledku se opět vracíme k problematice osobní volby a toho, jak se dokážeme vyrovnat s jejími následky.
Ještě více problematický je argument o tom, jak bychom měli zalidňovat planetu/pokračovat v rodu/posilovat národ. Vyhynutí nám rozhodně nehrozí. A i kdyby ano, i tak by bylo nesmírně zvrácené nutit ženy, aby proti své vůli rodily děti.
Nejhorší je společenský aspekt. U nás, kde je stále obrovská tendence k jisté konzervativnosti a patriarchálnímu smýšlení, a kde stále přežívají idey minulého režimu „hlavně nevyčnívat“, je to obzvlášť složité. Childfree musí svou volbu obhajovat a setkávají se s nepochopením a často i agresí a arogancí.

Rozhodnutí mít či nemít dítě je vždycky do jisté míry sobecké. A kouzelné na celé situaci je, že to je v pořádku, v obou případech. Mít děti je volba. Taková, která ovlivní celý náš život, napořád. Proto by bylo dobré k tomu i tak přistupovat a zamyslet se nad tím, jestli naše volby skutečně vycházejí z nás, nebo jestli jen slepě následujeme sociální vzorce a necháváme se společností vmanipulovat do situace, kterou si vlastně nepřejeme.
Hodnota ženy je vrozená, automatická, a nezávislá na tom, jestli je vdaná nebo jestli má děti.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.