Postavení českých žen na trhu práce je specifické. Pokud chcete vědět, čím přesně, stačí se začíst do studie „Češky: nevyužitý potenciál země“ zpracované Národohospodářským ústavem v roce 2012[1]. Tato studie srovnává situaci českých žen se situací žen z Velké Británie, Francie a USA.
České ženy moc dobře vědí, co je to Sophiina volba. Dnes a denně jsou nuceny, aby se rozhodly buď pro mateřství, nebo pro kariéru. Musí zvolit jedno ze dvou krajních řešení, protože skloubení práce a rodiny je pro ně často velice obtížné či zcela nemožné.
Loading ... Loading ...Studie Národohospodářského ústavu uvádí, že míra zaměstnanosti českých žen vykazuje propad především v období typickém pro mateřství a rodičovství. Jedná se o snížení míry zaměstnanosti o 41 %. Pozoruhodné však je, že u ostatních srovnávaných zemí takovýto propad vůbec není patrný. Zdá se tedy, že skloubit práci a rodinu není pro Britky, Francouzky a Američanky tak obtížné, jako pro Češky.
Češky zájem pracovat mají, takže se zdá, že tento propad v zaměstnanosti je dán spíše nedostatečnou nabídkou předškolní péče o děti, malou nabídkou částečných úvazků apod.
Jaké jsou důsledky? Příjmy státního rozpočtu jsou mnohem nižší, než by mohly být. V očekávání delšího období absence na trhu práce se pro ženy s dětmi snižuje pravděpodobnost kariérního postupu. Výsledkem jsou pak např. i velké rozdíly v průměrných mzdách mužů a žen. Ty patří k nejvyšším v Evropské Unii.
České ženy, které problémy se skloubením práce a mateřství očekávají, se rozhodují nemít děti, mít je později, či jich nemít více. Tuto domněnku ostatně nepřímo potvrzuje i fakt, že fertilita v ČR je velice nízká a pohybuje se na úrovni 1,5 dítěte na ženu, což je pod průměrem EU. Populace v České republice stárne, prohlubuje se neudržitelnost penzijního systému.
Nezmění-li tedy Česká republika přístup k zaměstnávání žen, nedojde pouze k tomu, že ženy nebudou mít na značkové oblečení pro své děti, ale následky budou mnohem větší a dalekosáhlejší.
[1] http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_03.pdf
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
