Byl sexismus součástí prezidentské kampaně?
Krátká odpověď na otázku je hezké, zvučné ano. Protože seximus je natolik protkaný naší společností, že je pořád nemožné, abychom kandidátce a kandidátovi na stejnou funkci měřili stejným metrem.
Vůbec poprvé v dějinách Česka se dostala do téměř nejužšího výběru prezidentské volby kandidátka, Danuše Nerudová. Pojďme si zkusit krátce shrnout, jaká byla odezva ve společnosti.
Pokud se týče (nebulvárních) médií, nedá se říct, že by se někdo dopustil vyloženého faulu vůči Nerudové. Kritika směrem k ní se nesla v podobném duchu jako u soupeřů. V čem se situace lišila bylo jednak obecné pojetí a odezva na sociálních médiích, a také fakt, že u mnoha argumentů, které byly proti všem kandidátům použity, se v případě ženy jedná o hlubší, více strukturovanou kritiku.
Asi nejlépe to bylo vidět na tom, jak se od Nerudové v podstatě očekávalo, že bude mít svatozář a že bude tím jediným, správným, feministickým exemplářem, který musí být první a jedinou volbou všech žen, bez výjimky. Toto je třeba něco, co se kandidátů absolutně netýkalo. Zato kandidátka měla hodně často na talíři, že je příliš moc nebo příliš málo feministická, a často se kolem ní hovořilo o tom, proč ji tedy vlastně nechtějí volit všechny ženy do jedné.
Hodně se u ní také řešila tzv. autenticita. Ve skutečnosti jednalo spíše o vyjádření (či nevyjádření) sympatií. To se koneckonců hodně projevilo i po prvním kole, kdy už bylo jasné, že do druhého kola nepostoupí. V okamžiku, kdy Nerudová přestala být „hrozbou“ pro prezidentskou funkci, začaly se ozývat pochvalné komentáře stran toho, jak je najednou mnohem více autentická, sympatická a chvála na to, jak pomáhá v kampani jiného kandidáta.
Co si ale určitě mohla pohlídat spousta moderátorů bylo oslovování. Zatímco Pavel byl často oslovován jako generál, u Nerudové byla až příliš často slyšet paní, ačkoliv z jejího titulu PhD. vyplývá oslovení doktorka.
Zajímavé bylo také propojení Nerudové a tzv. ženských témat. Mezi tyto se řadila témata jako rovnoprávnost, udržitelnost a zaměření na mladší lidi. Samy o sobě to nejsou „ženská“ témata, ať už si pod tím představíme cokoliv, ale něco nám to přece říká: jsou to témata, která jsou společensky více okrajová než například téma důchodů, a pro velkou část společnosti nejsou voličsky atraktivní. To je samo o sobě smutná představa, ale zpráva směrem ke společnosti je jasná: o ženy, LGBTQ+ komunitu, životní prostředí a budoucnost mladých lidí se v Česku až tak moc nehraje.
Otázkou zůstává, jestli se Nerudové podařilo mladé lidi vyburcovat. Její podporovatelé*ky většinou doufali ve změnu: v odklon od příliš konzervativní politiky, ve které pořád ještě zabírají většinu rozhodovacích funkcí muži. To se stále může podařit, i když Nerudová prezidentkou tentokrát nebude. Pod podmínkou, že se nenecháme ovládnout lhostejností a pocitem marnosti. Situace se mění. Kandidaturu Nerudové můžeme považovat za první náznak toho, že se snad mění i k lepšímu.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
