Existuje souvislost mezi ignorováním závažnosti menstruačních bolestí a patriarchátem?
Na naší stránce jsme v minulosti psali o tabuizaci menstruace, i o zahraničních návrzích ohledně zavedení tzv. menstruačního volna. Přestože se změny nemohou dostavit v řádu týdnů či měsíců, na české půdě se toho ohledně menstruace skutečně mnoho neděje. Pořád je to slovo, které je spíše šeptáno, a spousta lidí při jeho zmínce cítí podvědomý stud. Je proto dobré vidět, že vznikla iniciativa Mám své dny, která se zabývá tématem bolestivé menstruace. Přináší příspěvky k zamyšlení pro všechny, kteří se chtějí dozvědět víc a mají zájem o to, aby menstruace přestala být tabu, stejně jako pro ty, kteří hledají způsoby, jak si při bolestivé menstruaci ulevit.
Podle statistik trpí například endometriózou, která je jednou nejzávažnějších a nejběžnějších příčin menstruačních bolestí 15-20% žen. Přitom se dá předpokládat, že toto číslo je kvůli nesprávné či nepřesné diagnóze ve skutečnosti vyšší. A to je samozřejmě jen jedna z možných příčin. Počet takto postižených žen je ve společnosti tedy poměrně vysoký; přesto si ženy raději vezmou volno kvůli chřipce, než kvůli bolestivé menstruaci. Z části je to kvůli již zmiňovanému tabu, které se zatím nepodařilo odbourat, a také je to z důvodu bagatelizace (především ženské) bolesti, ke které nejen v této souvislosti běžně dochází. Velmi často se argumentuje tím, že jisté nepohodlí a bolestivost pociťuje téměř každá žena, tak proč z toho dělat takové drama.
Jenže jen proto, že si určitou bolest neumíme představit, neznamená, že neexistuje. Bolest je samozřejmě individuální, její vnímání taktéž. Přesto (nebo právě proto) bychom jako společnost neměli dopustit bagatelizování bolesti jen z důvodu, že my ji tak intenzivně nevnímáme, nebo že si ji nedokážeme představit.
Poměrně zarážející množství žen ale tvrdí, že když se s bolestivou menstruací svěřily doktorce či doktorovi, jediná odpověď byla, že „to prostě k menstruaci patří a jako žena to musíte vydržet“. Případně jim byla doporučena hormonální antikoncepce či těhotenství. Jestli by tedy ženy měly být těhotné v rámci celého svého reprodukčního okénka a chrlit jedno dítě za druhým se již obvykle tazatelky nedozvěděly.
Je třeba zdůraznit, že tendence k bagatelizaci ženských problémů, nedostatečný zájem o lepší prozkoumání ženské bolesti a možností nápravy stejně jako neuznání práva na menstruační dovolenou spolu souvisí. Společnost stále pokládá za poměřovací zkušenost to, co se děje mužům. To, co se vymyká, je okrajové, něco navíc – a podle některých jen způsob, jakým ženy hledají jakési úlevy. Opět se tímto vracíme k tématu, se kterým se v našich článcích setkáváme častěji, než by bylo milé: ženské zkušenosti nejsou považovány za stejně důležité, jako ty mužské, a společnost stále používá mužské vidění světa, mužskou zkušenost a mužský přístup jako výchozí bod, ke kterému potom vztahuje všechno ostatní.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
