
Tušíte, jak moc je binárnost ovlivněná konvencemi?
O třetím genderu se často mluví jako o moderním konceptu, většinou s příměsí pohrdavého tónu a poznámek typu „už neví, co by si ještě vymysleli“. Je přitom jasné, že tento pohled je ve své podstatě ukázkou toho, jak moc jsme ovlivněni místními tradicemi a náboženstvím – a jak málo stále ještě vnímáme jiné kultury a jejich tradice. Někdy se až zdá, že toto vnímání se u nás zaseklo někde na úrovni sledování naučných programů o cizích kulturách, a i přes vymoženosti 21. století se v tomto směru nijak zásadně nevzděláváme.
Twitterový účet Openly zveřejnil několik tweetů, které měly za úkol velice zběžně ukázat, že v různých částích světa je k genderu skutečně přistupováno různě a poměrně dost odlišně od toho, jak k němu přistupujeme jako společnost my. Pojďme se podívat na příklady, které ve svých příspěvcích uvedli.
Severní Amerika: Původní obyvatelé Severní Ameriky věří, že existují lidé, které mají dvě duše, mužskou a ženskou. Jsou ve svých komunitách ctění a bývají považováni za pojítko mezi fyzickým a spirituálním světem.
Samoa: Obyvatelé Samoi uznávají gender, kterému říkají fa’afafine, a který se pohybuje mezi tradiční mužskou a ženskou rolí.
Jižní Asie: Hijras, tak je nazýváno třetí pohlaví, které je po porodu sice označeno jako mužské, ale neidentifikuje se tak. Je spojováno s posvátnými silami a v Indii je hijras jako třetí pohlaví uznáváno od roku 2014.
Albánie: V Albánii můžeme najít (teď již vymírající) tradici Zapřisáhlých panen (Sworn virgins), kdy na sebe ženy berou společenskou identitu mužů a svazují se slibem čistoty. Tímto jsou povýšeny na status muže a přísluší jim práva a privilegia patriarchátu.
Nepál: V Nepálu najdete třetí gender metis, oficiální uznávaný od roku 2007, ale s dlouhou historií v Himalájském regionu. Při narození je označeno jako mužské, ale vzhledově přijímá tradiční ženský vzhled. Nepál dokonce určil celosvětový precedens týkající se označování třetí genderové kategorie na oficiálních dokumentech.
Indonésie: Etnickou skupinu, která už staletí vnímá gender jako spektrum hledejte právě v Indonésii s označením Bugis. Kromě žen a mužů rozlišují také ‚calalai‘ (maskulinní ženy), ‚calabai‘ (feminní muže) a mezipohlavní kněží.
Austrálie: Původní obyvatelé Austrálie používají termín brotherboys a sistergirls pro lidi, kteří cítí, že jejich určené pohlaví a genderové cítění se rozcházejí.
Thajsko: V Thajsku lze nalézt zhruba tucet běžnách genderových identit. Slovem toms se označují ženy, které přejímají maskulinní styl a manerismy a mluví o sobě v mužském rodě.
Zdá se, že u nás je konverzace o fluiditě genderu spíše uzavřena ve skupinách lidí, kteří o tomto konceptu už mají nějaké povědomí. K žádnému velkému rozšíření povědomí u nás moc nedochází.
A proč by nás mělo toto téma zajímat? Důvod je nasnadě: je to další příležitost, jak udělat naši společnost přátelštější vůči lidem, kteří se jen kvůli své přirozenosti cítí být na jejím okraji a necítí se v bezpečí. Protože věříme, že taková společnost nemusí být utopie, a že taková společnost je přesně ta verze, ke které bychom měly směřovat.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.