Zpět na úvod

Balancují ženy na hranici svých možností?

shutterstock_214035673
Autor: Mirka Dobešová
Štítky:

Slaďování pracovního a soukromého života (work-life balance) nabývá v České republice zatím spíše podoby svého doslovného překladu. Je tedy stále více než „slaďováním“ skutečně balancováním na hraně mezi prací a soukromým životem, obvykle na úkor žen.

Dobrá matka vs. dobrý otec…

I když se někomu může zdát, že emancipace žen dosáhla svého vrcholu společně s možností studovat, pracovat a působit ve sférách, které byly historicky vnímané jako ryze mužské, tradiční a hluboce zakořeněný model „muž – živitel“ a „žena – pečovatelka“ stále kdesi hluboko žije. Ženám je tak i nadále přisuzována výlučná – a téměř magická – schopnost postarat se o malé dítě, vedle toho však k této pečovatelské roli přibyly i role další – především potom role na trhu práce. Ženy tak na rozdíl od mužů, pro které se v podstatě nic zásadního nezměnilo a mohou se i nadále plně soustředit na svou kariéru, musejí svou pozornost začít rozdělovat mezi rodinu a zaměstnání. Ideálně samozřejmě tak, aby v očích okolí neztratily statut „dobré matky“. Naplňování role a ani samotnému obsahu statutu „dobrého otce“ se přitom paradoxně veřejně tolik pozornosti nevěnuje…

Peníze, nebo život

To, že žena se při zaměstnání stará i o domácnost, potažmo o děti, je považováno za běžný standard. Ženy přitom mnohdy stojí před těžkým rozhodnutím, zda před vlastní kariérou upřednostní právě rodinu nebo naopak. V celé situaci jim určitě nepomáhá fakt, že na pracovním trhu mají nepříliš pevnou „vyjednávací“ pozici. Pro zaměstnavatele jsou totiž často spíše než kvalifikovanou pracovní silou určitou „přítěží“ právě s ohledem na klasické stereotypy týkající se předpokládané angažovanosti v rodině. Nejvíce se potom situace dotýká žen s dětmi v předškolním věku, v nezáviděníhodné pozici jsou také matky samoživitelky. Tato znevýhodnění se pak promítají už do procesu hledání zaměstnání, vyhráno ale nemají ani ženy, které zaměstnání získají. Zaměstnavatelé se totiž učí vycházet vstříc specifickým potřebám (zatím především) žen – matek při slaďování pracovního a soukromého života jen velmi zvolna.

Jak na věc?

Umožnění slaďování soukromého a pracovního života je především v rukou zaměstnavatelů. Ti by měli vzít za svou skutečnost, že i ženy – matky mohou kvalitně obohatit pracovní kolektiv a dosahovat stejných pracovních výkonů jako mužští kolegové, a to obzvlášť tehdy, jsou-li motivovány vstřícným přístupem zaměstnavatele. Základním nástrojem, s nímž je možné nakládat, je pracovní doba (flexibilní, zkrácené úvazky, možnost externí spolupráce, práce z domova apod.), pozornost se v poslední době upírá také na zřizování firemních školek. V neposlední řadě je však třeba brát v potaz skutečnost, že slaďování pracovního a soukromého života není pouze ženským tématem, resp. tématem „matek“, ale že se týká nejen kompletního pracovního kolektivu, a v podstatě i celé společnosti.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

cernoska

Ariel 007

Proč vadí černá mořská panna a agentka 007? „Proč má být Ariel černá? Nejsem rasista, ale proč by sakra měla být ...