Bezspoilerové zamyšlení: může být pokračování Sexu ve městě seriálem, který upozorní na problematiku (ne)zobrazování žen 50+ v televizi?
Sex ve městě je produktem své doby. To nemá být obhajoba scén a výroků, které v dnešní době už vyznívají podstatně více problematicky než v době svého vzniku. Je ale třeba to preventivně uvést, aby nevznikl mylný dojem, že v původním seriálu bylo všechno domyšlené, dotažené a korektní. V dnešní vypjaté době, kdy stále více máme tendenci vnímat situace binárně, i když takové ve skutečnosti nikdy nejsou a nemůžou být, se taková připomínka může hodit.
Pokud jste byli fanoušky původního seriálu, pravděpodobně vám jeho pokračování, které v loňském roce na podzim začalo, neušlo. Jak se dalo očekávat, vzbudilo hodně rozporuplné reakce: od nostalgických, všechno akceptujících až po zmatené, nechápající, naštvané nebo odmítavé. Jedna z nejčastěji zmiňovaných výtek z toho druhého tábora je to, co je často nazýváno hyperkorektností. Ve skutečnosti se jedná o pokus začlenit pokračování seriálu do této doby, což s sebou logicky nese i nová témata a svět, který je velice odlišný od toho, ve kterém vznikaly původní epizody. Od první epizody najela nová série na témata genderové identity nebo rasismu, kterým se sice v minulosti seriál nevyhýbal, nicméně rozhodně nebyla reprezentována takto a v takovém rozsahu. Ve své době byl (nebo aspoň jeho určité aspekty) považován za sociálně progresivní, a to i když se samozřejmě točil kolem životů nesmírně privilegovaných žen, zatímco teď je těžší této definici dostát. I tak lze ale těžko namítat, že by seriál tohoto ražení neměl mít přesah, protože zrovna Sex ve městě ho vždycky měl; ani teď není úplně samozřejmé zobrazovat sexuální život žen a mluvit o něm s takovou otevřeností, jako to dělal Sex ve městě.
Kde seriálu spektakulárně ujel vlak je příležitost věnovat se ženám po padesátce, které jsou dlouhodobě (a obzvlášť ve filmovém a seriálovém průmyslu) hluboce opomíjenou skupinou. Mohli jen vzít postavy, které už divák znal a měl rád a provést ho sexuálním životem a společenskými překážkami, na které tyto ženy běžně naráží. Místo toho vsadili na šok a zápletku, která z určité části zabraňuje se tématu sexu po padesátce věnovat tak, jak by si to zasloužilo. V dosud odvysílaných epizodách se sex po padesátce vlastně nezkoumá – a je to škoda, protože tvůrci měli jedinečnou příležitost, jak toto téma posunout na další úroveň a normalizovat ho.
Další věcí, co byla na Sexu ve městě tak zajímavá byla, že přes veškeré privilegia hlavních postav se nevyhýbal tématům jako rakovina prsu nebo nutnost postarat se o osobu s demencí, které opět tuto tvorbu posunuly do jiné roviny a dovolily podstatně větší míru ztotožnění, než bychom od seriálu tohoto typu očekávali. To se zatím v nových epizodách neděje. Témata s větším přesahem a hlubším významem jsou oťukávána jen velmi nesměle, pokud vůbec. A divák má stále pocit, že tvůrci mrhají potenciálem zavedeného seriálu o ženských postavách a ženských tématech, ze kterého by bylo možné vytěžit daleko víc.
V kontextu naší společnosti bude zajímavé sledovat, jak se k tomuto pokračování postaví česká společnost. I když nedostatečně, dotýká se témat, které u nás stále velká část lidí považuje za okrajová, uměle vymyšlená nebo neaplikovatelná na naši společnost. Budou témata jako nebinarita, rasismus apod. rezonovat v naší společnosti? Budou české ženy schopny se na jakékoli úrovni ztotožnit s něčím, co hlavní postavy řeší? Ještě pár epizod počkáme… a uvidíme.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů
