Strhující a subversivní seriál, který rozhodně stojí za shlédnutí
Pořad BBC Call the Midwife, který letos v lednu začal svou devátou sérii, patří k tomu nejpovedenějšímu a nejpopulárnějšímu, co kdy BBC stvořila. U nás je tento seriál známý spíše mezi fajnšmekry, kteří sledují, co se vysílá v zahraničí. Z nějakého důvodu se žádná česká televize tohoto počinu nechytila, a to i přesto, že se seriál po celých devět let své existence řadí mezi nejpopulárnější pořady BBC vůbec. Důvodů proč může být (a pravděpodobně je) více, ale pokud budeme sami k sobě upřímní, dojdeme k tomu, že jedním z nich je tematika programu. Nebo aspoň to, co si nezasvěcení představí pod názvem Zavolejte (pořodní) sestřičky: pořad pro ženy (kteréžto spojení má v Česku stále pejorativní nádech), pořad o ženách (pro muže tedy zdánlivě méně atraktivní), pořád o porodech a ženském zdraví (téma, které tady moc netáhne, pokud se tedy nejedná o samozvané odborníky dávající ženám nevyžádané rady).
Abychom nebyli nefér, program se potýkal s podobnou percepcí i v Británii. Na první pohled seriál totiž působí jako nenáročná věc na nedělní večer: začínáme v 50. letech s mladou ženou, která přijde do východního Londýna, do chudé čtvrti, která se stále ještě vzpamatovává z války, a začne tam pracovat jako porodní sestra. Takového hodnocení jsou ale schopni jen ti, kteří si seriálu přečetli průvodní popisek v televizním programu. Protože Call the Midwife jde podstatně hlouběji.
Tenhle seriál je revoluční. Buřičský. Rok za rokem sledujeme vývoj společnosti, zdravotnictví, porodnictví a jak se navzájem ovlivňují (pravděpodobně více, než by se na první pohled mohlo zdát). Nevyhýbá se žádnému tématu: potratům, domácímu násilí, plánování rodičovství (respektive nemožnosti toto dělat a co to má za následky), dopadu státního zdravotnictví na zdraví žen a na rodiny jako celek, očkování, homosexualitě, rasismu, samovolným potratům, imigraci, prostituci, psychickým nemocem, adopci, zanedbání péče, předsudkům a mnohým dalším. Navíc nikdy neklouže jen tak po povrchu a díky úžasně napsaným postavám se vám příběhy dostanou pod kůži.
Kromě všeho výše zmíněného nelze nevnímat i silný podtext respektu k ženám a jejich volbám. Že něco takového bylo revoluční v 50. a 60. letech je jedna věc, ale mnohem víc by nás mělo tlačit ve svědomí to, že všechna tato témata, včetně a hlavně respektu k ženám, zůstávají stále aktuální. Od 50. let se v Británii i u nás změnila pro ženy, pro rodiny, pro společnost spousta věcí. Velká spousta z nich, možná většina, k lepšímu. Ale i tak nás stále musí zasáhnout, jak jsou některé zkušenosti a témata jednoduše přenositelné i do dnešní doby. Zejména teď, když opět stoupá přesvědčení o tom, že je v pořádku se vměšovat do svobodných rozhodnutí žen kvůli většímu dobru (!) společnosti a kdy stále některá individua mají pocit, že ty nejintimnější rozhodnutí žen jsou vlastně věcí celé společnosti.
Je vlastně šokující, že tento seriál je kontroverzní i v roce 2020. Můžeme za to ale v podstatě být vděční, protože nám nabízí srovnání, materiál k přemýšlení, odvahu věci měnit pro nás a pro ostatní ženy a i slušnou dávku optimismu.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
