Tento nový fenomén aktuálně v USA hýbe širokou akademickou obcí, ale i politickou reprezentací.
Pokud jste se s „trigger warnings“ jako termínem ještě nesetkali, vězte, že se jedná o zamezení situace, aby určité „spouštěče“ mohly v někdejších obětech násilných činů opět probudit traumatický zážitek. Ještě před nedávnem se trigger warnings nejčastěji objevovala v USA kontextu rozličných feministických online fór, kde jejich čtenářky, které byly např. oběťmi sexuálního násilí, předem upozorňovala na obsah, jenž by mohl opětovně probudit jejich traumatické vzpomínky.
Jakou souvislost má tato problematika s akademickou půdou? Američtí studenti a studentky začínají trigger warnings požadovat i po svých univerzitách, potažmo po jednotlivých vyučujících.
Prakticky by tak profesoři a profesorky měli studující předem upozornit na to, jaké téma bude probíráno a studenti a studentky by měli mít možnost volby, zda se inkriminované přednášky zúčastní, nebo nikoliv.
Obdobná praxe by měla být požadována např. i v souvislosti s povinnou četbou či skripty. Na jednu stranu se může zdát relativně užitečné upozornit, nakolik „emocionálně náročné“ téma studenty čeká, na stranu druhou je však nutně brát v potaz, že např. v kontextu práva či medicíny se lze těžko cíleně vyhýbat jakýmkoliv tématům násilí (včetně toho sexuálního) apod.
V USA se aktuálně tato diskuse již přetavila v regulérní politické téma točící se kolem problematiky politické hyperkorektnosti a její kritiky, což velmi nahrává konzervativcům. Kontroverzní témata se na amerických univerzitách totiž stávají jistou zbraní proti pedagogům v rukou studentů.
Přitom cílem není, aby určité typy obsahů či sylaby umožnily studujícím vyhnout se probírané látce, která by mohla „zranit jejich city“. Jak uvádí např. Maddy Myers, která se tématu velmi obšírně věnuje: „Trigger warning by nás neměla nutně zastavit před tím, abychom se seznámili s obsahem, měla by nám napomoci připravit se na to vypořádat se s ním.“
To, že trigger warnings v rámci vzdělávacího systému jsou skutečně obrovským tématem, dokládá i skutečnost, že se k němu vymezil již i prezident Obama:
„Nesouhlasím s tím, že by vysokoškolští studenti/ky měli být po vstupu na akademickou půdu jakkoliv chráněni před zprostředkováváním různých úhlů pohledu. Naopak, studující by měli být schopni každému, kdo k nim promlouvá, vyjádřit případně svůj nesouhlas, umět argumentovat. V žádném případě by neměla nastat situace, kdy by studenti byli v pozici, aby mohli říct – pardon, nepřijdu, protože mám emocionální problém s tím vyslechnout vás. To rozhodně není způsob, jak by se kdokoliv z nás měl učit,“ prohlásila hlava USA.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.