Články s informacemi o tzv. superfoods nebo-li superpotravinách se v posledních letech objevují na sociálních sítích i různých zpravodajských serverech s téměř železnou pravidelností. Z velké části se jedná o exotické potraviny, které mají mít blahodárný účinek na lidské zdraví a organismus. To je samo o sobě poměrně široká definice. Z marketingového hlediska je také jasné, že je výhodnější do této kategorie zařadit např. acai, maca, chia semínka nebo spirulinu, tedy potraviny, které jsou pro naši zeměpisnou šířku spíše nezvyklé, než třeba borůvky nebo dýňová semínka, jež není takový problém vypěstovat či opatřit z lokálního zdroje.
Jsou to právě zdroje těchto superpotravin, se kterými mají někteří environmentalisté problém. Důvody jsou poměrně logické: na transport (nejen) těchto superpotravin se musí použít zhruba 4x více energie a vyplodí se 4x více emisí než na lokálně pěstované potraviny. Díky šikovnému marketingu a následnému obrovskému zájmu o superpotraviny převyšuje poptávka nabídku. Dochází tak k situacím, kdy farmáři musí znovu a znovu upravovat přírodní podmínky pro pěstování plodin, po kterých je největší poptávka, namísto toho, aby využívali tradiční metody rotace, která zabraňuje erozi půdy a zvyšuje její fertilitu.
V minulých letech se už podobné situace diskutovaly, vzpomeňte si například na čokoládu, banány, kávu, cukr nebo palmový olej. A podobný scénář by nás mohl čekat i v případě superpotravin, kvůli kterým jsou mnozí ochotní ničit ekosystémy, místní kultury a obětovat zdraví a životy nedostatečně placených pracovníků.
Cílem tohoto článku není brojit proti superpotravinám. Koneckonců, mnoho z nich, např. quinoa, pomáhají zlepšit kvalitu života a stravování lidem s alergií na lepek a zdravé potraviny obecně jsou přínosem pro nás pro všechny. Měli bychom si však uvědomit, že ať už chceme nebo ne, každý z nás je do jisté míry ovlivněn reklamou a marketingovými strategiemi, které jsou všude kolem nás. To nejmenší, co můžeme pro životní prostředí udělat je, že si budeme hledat informace (v době internetu je to otázka minut) o původu těchto potravin a o tom, jestli existují iniciativy, které nějakým způsobem hlídají a ošetřují etické a udržitelné pěstování a dovoz. Stejně tak trvá jen několik minut si zjistit, které superpotraviny se dají pěstovat či sehnat z lokálních zdrojů. Naučme se jíst nejen zdravěji, ale i ekologičtěji.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.