Sorry, there are no polls available at the moment.
21 let po skončení apartheidu se v JAR konají studentské demonstrace týkající se lidských práv. Pokud nesledujete zahraniční média, pravděpodobně jste o protestech v JAR neslyšeli. Přestože jsou to zcela největší a zcela bezprecedentní studentské protesty od konce apartheidu v roce 1994, přední česká média o nich téměř neinformovala.
V JAR je stále obrovský problém s rasovou segregací a chudobou. Podle této statistiky se nerovnoprávnost v JAR od doby konce apartheidu zvýšila, místo toho aby se snížila, jak se očekávalo. Není tedy divu, že situace je mimořádně vypjatá.
Nepokoje trvají již měsíce. V dubnu 2015 donutili studenti vedení University of Cape Town strhnout sochu Cecila Rhodese, britského kolonialisty proslulého svým rasismem, vnímanou jako symbol oprese, který nemá na akademické půdě místo.
Říjnovou lavinu protestů pak spustilo oznámení, že se zvýší poplatky za studium o 10 – 12%. Výška školného už teď znevýhodňuje především studenty tmavé pleti a jeho další zvýšení by znamenalo absolutní nemožnost školu studovat (či dostudovat).
23.10.2015 přislíbil prezident Jacob Zuma studentům, že v příštím roce se školné nezvýší. Protestní akce ale neustaly. Tyto demonstrace nebyly a nejsou totiž „pouze“ o právu vzdělávat se. Jejich smyslem je upozornit na další příklady nerovnosti a rasismu, s kterými se studenti a jejich rodiny setkávají každý den.
Jedná se tak například i o právo vzdělávání se v angličtině místo v afrikánštině. Afrikánština je pro studenty černé pleti jazykem útlaku; navíc jsou jejím používáním při výuce znevýhodňováni, protože to není jejich mateřský jazyk. Management Stellenbosch University v půli listopadu nakonec přislíbil výuku v angličtině.
Tyto i další události jsou součástí snahy o dekolonizaci vzdělávání v JAR a rozhodně budou mít následky i do budoucnosti. Pokud mluvíte anglicky a máte zájem o další informace, podívejte se např. na BBC. Ta posbírala několik příběhů od studentů, kteří vyprávějí o každodenním rasismu, který zažívají i po jednadvaceti letech demokracie.
Nebo sledujte hashtag #feesmustfall na Twitteru.
Vraťme se na začátek tohoto článku. Nedávno jsme v naší zemi oslavili 17. listopad, den boje za svobodu a demokracii. Je veliká škoda, že česká média nevyužila této příležitosti a neinformovala veřejnost o dění v JAR.
Je jistě přirozené, že se každý v prvé řadě zabývá tématy, které se ho bezprostředně dotýkají. Je to logické, jsou to totiž většinou záležitosti, které sami můžeme ovlivnit. Byla by ale chyba se domnívat, že se nás porušování lidských práv mimo naší zemi nijak nedotýká. Z lidského hlediska je přímo nezbytné, aby nás zajímaly události, které se odehrávají za hranicemi našeho vlastního státu.
Irský dramatik George Bernard Shaw řekl: „Největším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost.“
Nezapomínejme na to.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.