Zpět na úvod

Situace matek-samoživitelek v ČR

shutterstock_700234384
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Nový výzkum ukazuje brutální realitu svobodných matek v ČR

Průzkum provedený organizací Klub svobodných matek týkající se životní úrovně samoživitelek jasně a bez příkras ukázal, jak tvrdá a nemilosrdná je jejich ekonomická situace. Podrobná procenta a rozbor situace můžete najít zde, my si mezitím můžeme vytáhnout jen několik dat, které mluví za vše:

– Průměrný měsíční příjem matek-samoživitelek se pohybuje mezi 10 000 – 20 000 Kč

– 56% procent matek pobírá výživné pravidelně, 13% nepravidelně a 31% vůbec

– Průměrná částka výživného se pohybuje kolem 2 000

– Obrovským problémem je nevymahatelnost výživného

Když si tedy statistiku převedeme do reálného života, vyplývá z ní třeba to, že jen čtvrtina matek si může dovolit pravidelně koupit svým dětem zeleninu a ovoce a že zájmové aktivity pro děti jsou pro většinu z nich nadstandard, který si nemohou dovolit.

Kolik lidí asi tak napadne, že koupit si banán kdykoli, kdy na něj máme chuť, je privilegium? O tom se mluví tak často ve srovnání s rozvojovými zeměmi, ale málokdo si pravděpodobně představuje, že stejná situace se týká tolika lidí u nás. Matky samoživitelky jsou hned po důchodcích skupina lidí, která je nejvíc ohrožena chudobou.

I z takto zdánlivě bezvýchodné situace existuje cesta: a je to stejná cesta, která by pomohla i všem ostatním matkám: dostupná péče o děti (finančně i logisticky), aby ženy mohly jít pracovat, a flexibilní úvazky, aby mohly skloubit práci a péči o děti. Nic na tom není, a pomůže to všem ženám, samoživitelkám dvojnásob. Zatím všechny stále čekáme na nějakou výraznou systémovou změnu, která by nám umožnila důstojně a nezávisle existovat a postarat se o sebe a svou rodinu i za velmi ztížených podmínek.

Další problém matek samoživitelek je pak to, jak s nimi zachází společnost. Všimněte si třeba, jak často je u nás používána rétorika, která z rozvodu a vyplývající nelehké situace ženy viní ženu. Všimněte si komentářů ve smyslu, že žena měla přece vědět, jaký ten muž je a nepořizovat si s ním dítě. Všimněte si, že pro určitou skupinu lidí je a bude vždycky viníkem žena. To je další z významných projevů patriarchální společnosti a převládající misogynie, která se takto vkrádá do podvědomí všech: v mysli této části společnosti žena selhala ve své předurčené roli, a za to musí být potrestána. Všimněte si, že o selhání muže nikdy nikdo nemluví. Krásně je to vidět na případech, kdy stejná skupina lidí nemá problém přiznat větší pomoc vdovám: za smrt manžela nemohou, ale rozchod znamená selhání té ženy, a ta za to musí být potrestána, i s dětmi.

Je to vlastně ta stará známá písnička o tradiční rodině, která prý v minulosti tak dobře fungovala. Jenže „fungovala“ jen z toho důvodu, že ji ženy nemohly opustit.

Australská aktivistka a spisovatelka Germaine Greer na toto téma napsala: „Iluze stabilního rodinného života byla vystavěna na tichu trpících žen, které žily s tím, co jejich manželé uznali za vhodné jim poskytnout, dělaly podřadné práce za almužnu… a potichu snášely týrání kvůli svým dětem.“

Pokud nenastane systematická změna, po které ženy volají, historie se bude opakovat.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články