V Praze se na Světové hry handicapované mládeže sjedou sportovci ze 30 zemí
Pořadatelem je Nadační fond Emil
Organizaci pěti ročníků Evropských her handicapované mládeže už má Nadační fond Emil za sebou, před sebou však má premiérově hry světové. Ředitelka fondu Jana Procházková věří, že i přes výrazně vyšší náročnost budou sportovci i všichni další účastníci her spokojeni a na Prahu budou rádi vzpomínat.
Proč jste si pro Světové hry handicapované mládeže vybrali právě Prahu?
Důvodů je několik. Praha především disponuje odpovídajícím množstvím sportovišť a ubytovacích kapacit. Z našeho pohledu je dostatečně bezbariérová, byť si třeba mnozí myslí, že tomu tak není. A v letošním roce je Praha Evropským hlavním městem sportu.
Jsou Světové hry výrazně větší akcí, než ty evropské, s nimiž máte bohaté zkušenosti?
Rozhodně ano, zejména co se počtu zemí týče. Na evropských hrách jsme měli například čtrnáct zúčastněných zemí, teď jich je třicet. Je to mnohem náročnější na logistiku, dopravu, ubytování a řadu dalších věcí.
Jaký hlavní význam Světové hry handicapované mládeže mají?
Rozdělila bych to na dva hlavní dopady. Na hrách se představí talentovaní handicapovaní sportovci, z nichž někteří už třeba míří mezi profesionály. Ti na hrách sbírají body a snaží se například splnit limity pro účast na paralympiádě. Pak jsou tady ale také úplní začátečníci, tedy děti, které teprve hledají cestu ke sportu. Mohou si společně zazávodit, což je obrovská motivace. A věřím, že tato akce v neposlední řadě zaujme i diváky, kteří se mohou na vlastní oči přesvědčit, jak obrovský význam sportování a soutěžení pro handicapované má.
Jsou letošní hry handicapované mládeže pro Nadační fond Emil vrcholem činnosti?
Jsme malá organizace, která se snaží získané prostředky přímo předávat dětem. Tato akce je svým rozsahem pro nás opravdu nesmírně náročná a nepochybně je to vrchol naší činnosti. Děláme ji zajména proto, že v ní nacházíme kompletní filozofii naší práce. Podpořit handicapovené děti, ukázat veřejnosti, že chtějí a mohou sportovat a do určitě míry ji i zapojit do celého systému. Je potřeba, aby si společnost uvědomila, že handicapované děti mezi námi jsou, žijí svůj mnohdy nelehký život, ale rády se smějí, soutěží a baví se.
Už se vám podařilo pomoci s výchovou sportovce, který se například probojoval na paralympiádu?
My nejsme sportovní svaz a mladé sportovce jako takové nepřipravujeme. Umíme ale například dítě propojit s nějakým klubem či svazem a především ho finančně podpořit.
Vloni jsme ovšem začali s dlouhodobým projektem, kdy jsme vybrali pět příběhů a konkrétní osoby se snažíme podporovat. Například devětdvacetiletý Jakub Hřebíček z Brna, vozíčkář od narození toužil po tom, aby mohl jezdit na handbiku.
My jsme mu dohodli trénink ve klubu Favorit Brno, kde si ho vzali slušně do parády. Od jídelníčku přes tréninkové plány až po závodní taktiku se plně věnuje svému snu. Stal se s něj sportovec, který se možná letos objeví na Grad Prix Královehradeckého kraje.
Přímá podpora handicapovaných sportovců je hlavní náplní vašeho fondu?
Určitě ano, ale začali jsme pracovat i na dalších projektech. Vytvořili jsme například teambuildingové materiály pro partnery sportovních klubů. Myslíme si, že různé formy exhibicí a setkání mohou být prospěšné oběma stranám. Nejen tedy klubům samotným.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.