Zpět na úvod

Rozhovor s výtvarnicí Helenou Kroftovou Leisztner

Autor: Redakce

Naším hostem je Ing. Helena Kroftová Leisztner. Já jsem záměrně neuvedl obor, ve kterém se zrovna pohybujete. Protože ten výčet Vašich aktivit není malý. Potkáte-li člověka, který Vás nezná, jak mu přiblížíte svou práci?

Výtvarnice. Jedním slovem výtvarnice, protože se snažím zkompilovat právě různé výtvarné sféry, které existují, tak se snažím propojit dohromady.

Odborníci nazývají Váši tvorbu nazývají „Syntéza vizuálních umění“. Jak byste ho přiblížila lidem, kteří pod ním rychle nedokáží nic představit?

Ano, je to asi tím, že jsem se věnovala prvně malířství, protože babička byla profesionální malířka. I jsem v jejím atelieru studovala a to malířství u mě predominovalo od takových čtyř let věku a později se odráželo i v malbě na textil. To znamená, že jsem se začala věnovat zpracování textilu, tak jsem se realizovala plně v oděvním návrhářství, ale víceméně scénického zaměření. Dále potom se na to napojila fotografie a což bylo pro mě docela zajímavé a překvapivé, že mé obrazy , protože vždycky tvořím z linií, tak jsou viditelné s 3D efektem. A teprve potom, když vznikl fotoshop a fotografie, tak tam ten 3D efekt se dá vytvářet a různé kaleidoskopické efekty a holografické efekty a ono když jsem potom těmi brýlemi sledovala tu fotografii i tu starou malbu, tak to tam bylo. A tak jsem si říkala, jak je tam něco uvnitř, co vede k tomu, že já pořád se snažím získávat maximum ze všeho. To znamená stále nové a nové. Nedělám sochařství, ale propojovat jak tu fotografii, tak tu malbu, malbu na oděv, oděv samotný, a kterou udělat choreografii a celou divadelní performance, protože jsem dva roky hrála v divadle Rubín, takže komplet.

Jednou z Vašich mnoha aktivit je podpora zlepšení postavení žen ve společnosti a jejich zviditelnění. Jste zakládající členkou Friends of the National Museum of Women in the Arts. Můžete prosím přiblížit spolupráci s tímto washingtonským muzeem?

Ano jde o jediné národní muzeum, které se věnuje umění žen, jediné ve světě. Toto národní muzeum je situováno ve Washingtonu, a jelikož se přátelím dvacet let s paní Eliškou Haškovou Coolidge, tak jejím nápadem bylo ještě se propojit s tehdejší ženou ambasadora amerického pana Cabanisse, které se taky věnovala umění, a napojilo se nás pět dalších žen a založili jsme tady spolek nebo organizaci, která je napojena přímo na tuto centrálu. Tato centrála se rekrutuje z velmi bohatých žen, můžeme říct, že jsou to ženy, které už víceméně ve vyšším věku, chtějí se také věnovat nejen tam že sbírají velmi významné autorky už od středověku, i když těch bylo velmi málo, ale to muzeum pro ně je velmi společensky zajímavé a umožňuje jim studia a cesty po světě. Proto ony založily další svoje nadace, prakticky ve všech západních zemích Evropy a my jsme – Praha – první z těch postkomunistických měst. Takže všechna města západní Evropy mají toto zastoupení. Centrála je tedy ve Washingtonu, kde se organizují čas od času kongresy, kde se při těch kongresech máme možnost navštívit velice zajímavé sběratelé, takže i v jejich soukromí, kteří se také orientují více na ženu. Celkově nás to oslovilo, protože tady do té doby zas tak až nic moc nebylo.

Článek obsahuje pouze část z rozhovoru s výtvarnicí Helena Kroftovou Leisztner. Celý rozhovor si můžete přehrát v playeru.