Zpět na úvod

Případ Weinstein

shutterstock_736146313
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Proč by nás měl zajímat sexuální skandál hollywoodského magnáta? Prostě proto, protože takováto situace se netýká jen Ameriky nebo filmového businessu. To v uplynulých týdnech jasně dokázala reakce na sociálních sítích, která musela ohromit i ty, kteří jsou dobře informováni o tom, jak je násilí na ženách a jejich následné umlčování rozšířené.

Co se vlastně stalo: v New York Times vyšel článek, který odkrývá, jak se hollywoodský producent a magnát choval k ženám: v minulých dekádách čelil četným obviněním z nechtěného fyzického kontaktu a/nebo sexuálního obtěžování. Weinstein popřel, že by se jednalo jakékoli nechtění obtěžování, zároveň se omluvil, jak se v minulosti choval ke svým ženských kolegyním a zaměstnancům, a jedním dechem pohrozil New York Times žalobou. Jenomže Weinstien těžko mohl předpokládat, že aféra vzbudí doslova lavinovou reakci: jednak New York Times zveřejnil video, ve kterém Harvey Weinstein doléhá na modelku se slovy: „Nekaž si svůj vztah se mnou kvůli pěti minutám,“ a jednak se začaly ozývat ženy, které se nebály Weinstiena přímo označit jako pachatele násilí, které na nich bylo spácháno. Mnohé slavné herečky zveřejnily své zážitky z jednání s Weinsteinem - často byly pozvány do jeho pokoje, aby mu mohly dát masáž, nebo aby se mohl dívat, jak se sprchují…  a lavina se už nedala zastavit.

Naplno se opět ukázala podstata rape culture, tedy kultury znásilňování, kdy různé veřejně známé osoby, muži i ženy (to by nás ale bohužel nemělo překvapovat), reagovali tak, že nechápou, proč oběti nepromluvily dřív.  To je stejný argument, jako se používá u víceméně kteréhokoli případu znásilnění: místo toho, aby se veškerá pozornost soustředila na pachatele, ptáme se, proč oběť nebyla statečnější a neohlásila své zneužití. Je to ukázkový příklad obviňování oběti, o kterém jsme psali už několikrát.

Na sociálních sítích se pak jako odpověď na toto obvinění směrem k obětem objevil výčet reakcí, které nejčastěji slyší ženy, které se rozhodnou zneužití ohlásit:

  1. To mi na něj nesedí, ke mně se choval vždy pěkně.
  2. To by ale skutečně mohlo ohrozit tvou práci.
  3. Slyšel jsem, že se to těm ženským líbilo.
  4. Je ti jasné, že to je velice závažné obvinění?
  5. Proč nemáš k sexu pozitivnější přístup?
  6. Tobě nic neudělal, že ne? Tak jak můžeš věřit, že něco udělal jiným?
  7. Já ji (oběť) znám, je to hysterka, co na sebe chce obrátit pozornost.
  8. Takoví chlapi prostě jsou, jestli tady chceš pracovat, musíš se s tím srovnat.
  9. Ale on je přece přímo neznásilnil, ne?
  10. Nikdo ti nebude věřit.

Atd. atd.  U každé reakce bylo další vlákno žen, které potvrzovaly, že přesně tohle slyšely, když se snažily nahlásit svého útočníka. U každé další novinové story, která vyšla, bylo nespočet (především) žen, kterým se stalo něco podobného: nezáleželo na tom, kde na světě jsou, nebo v jakém odvětví pracují. Najdou se úplně všude.

„Myslíte si, že se česká společnost chová k obětem znásilnění dostatečně citlivě?”

  • 1
  • 1

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Weinstein se prý léčí ze sexuální závislosti: jenomže sexuálně závislý člověk nemusí být delikvent. A také musíme poukázat na to, že veškeré sypání popela na hlavu, ať už od něj nebo od kohokoli jiného, kdo ho kryl, není proto, že by toho Weinstein litoval, ale proto, že ho chytli.

Případy jako tento jen dále dokazují, že sexuální útoky a znásilnění jsou vyjádřením nikoliv zvýšeného sexuálního drivu, ale moci a převahy. A je jedno, jestli se jedná o Hollywoodského magnáta a herečku, nebo o šéfa jakékoli společnosti a jeho (potencionální) zaměstnankyni. Princip zůstává stejný.

 

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články