Tvar vlastního příjmení není ani rozmar, ani trend. Jedná se o osobní rozhodnutí, které je u nás ženám upíráno. Ohledně přechylování u nás stále panují poměrně silné emoce. Zatímco argumenty na bázi zakotvenosti přípon -ová v českém jazyce jsou notoricky známé, málokdy se debata dostane k podstatě věci: nepřechylování není nějaký rozmar, kterým znuděné feministky kalí poklidné vody.
V podstatě jde o jednu jedinou věc: o možnost volby. A ta je ženám upírána.
U debat k přechylování často dochází k tomu, že jsou ženy, které si zvolily nepřechylovat své příjmení, považovány za povrchní a hloupé, jsou obviňovány z toho, že chtějí vyčnívat (jako by to byla špatná věc!) a jsou označovány za prznitelky jazyka.
Pominu-li (ač nerada) tyto sexistické (ne)argumenty, většinou nikdy nedojde ke konfrontaci toho nejhlavnějšího argumentu proti přechylování: je to (nebo by to být měla) osobní volba každého z nás. Je vlastně zajímavé, že je tolik lidí, kteří mají potřebu se k tomuto tématu vyjádřit, a to většinou v souvislosti s nějakou invektivou vzhledem k ženám, které si „dovolí“ něco požadovat.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že ženy nechtějí (jak je také často uváděno) převzít mužský tvar příjmení. Tvar bez -ová není přece mužský, ale základní. A nelze se spokojit ani s argumentem, že když si žena tak moc chce změnit příjmení, může to poměrně jednoduše na matrice udělat. Ono to totiž zdaleka tak jednoduché není.
Ženy u nás mohou podat žádost, která je pak evaluována a na základě ničeho jiného než zvůle jediného úředníka či úřednice může být přijata či zamítnuta. To už připomíná návrat do nejhlubší totality a hlavně je na této praxi zcela jasně vidět, o co vlastně v případě nepřechylování příjmení jde: a to je systematická diskriminace žen.
Tahanice s matrikou nebude mít žena u nás tehdy, když po svatbě bude chtít přijmout manželovou jméno v základním tvaru, tedy bez koncovky -ová. Ale až po svatbě. Až tehdy, když to bude mít spojitost s nějakým mužským elementem. Sama o sobě to udělat nemůže.
Vaše příjmení je vaše. Pokud jste s ním spokojeni ve stávajícím tvaru, je to skvělé. Pokud ne a chtěla byste používat jeho základní tvar, a to z jakéhokoli důvodu, měla byste na to mít právo. Neexistuje totiž jediný racionální důvod pro to, proč by tomu tak být nemělo.
Něco tak intimního a osobního jako je vaše příjmení, by rozhodně nemělo záležet na zvůli úředníků.
Čeština je krásný jazyk a ten, kdo je zvyklý jej správně používat, by jistě našel cestu i bez přechylování. V tomto případě pohodlí mluvčího nebo naprosto pomýlená úcta k jazyku a ke konvencím by neměla být stavěna nad absolutně osobní rozhodnutí jako to, jak se vlastně jmenuji.
Stejně tak by neměla tomuto být nastavena neohebnost českých úředníků a zákonů.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.