Zpět na úvod

Magdaleniny prádelny

shutterstock_206078485
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Magdaleniny prádelny, někdy zvané také Magdaleniny blázince, byly instituce, jejichž existence dodnes poskytuje důkaz toho, jak otřesně se dokáže společnost chovat k ženám. Prádelny byly řízeny katolickými jeptiškami, měly za úkol rehabilitovat tzv. „padlé ženy“, a fungovaly po celém světě. Padlými ženami se myslely prostitutky, svobodné matky nebo ženy, které se dle mínění jejich vlastních rodin chovaly promiskuitně. Ženy, které v institucích přebývaly, byly nuceny pracovat za ubytování a stravu (většinu v prádelnách, proto to jméno). Všechno se dělalo ručně, a ženy (z nichž mnohé byly těhotné), často nedostávaly adekvátní odměnu za tak těžkou práci.

Pokud si myslíte, že se jedná o dávnou historii, mýlíte se: poslední prádelna byla zavřena roku 1996. Teprve v té době se začala odkrývat zvěrstva, kterým ženy v prádelnách byly vystaveny. Rozsah jejich týrání lze jen těžko odhadnout, ale obrázek si udělat můžeme.

„Vnímáte jakýkoli negativní přístup české společnosti k ženám, které jsou jakkoli nekonvenční?”

  • 0
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Oficiálně tyto prádelny měly fungovat jako reformační zařízení pro prostitutky, ale na tomto poli nedosáhly žádných úspěchů. Namísto toho se začaly množit případy, kdy se ženy ocitly v těchto institucích proto, že byly nepohodlným břemenem pro své rodiny, které se za ně styděly, a tyto ženy zde často skončily proti své vůli. Velmi často se také stávalo, že zde končily ženy či mladé dívky (třinácti- a čtrnáctileté dívky nebyly výjimkou), které byly znásilněny členy rodiny. Všechny tyto ženy se tam staly bez nadsázky moderními otrokyněmi. Byly nuceny pykat za své provinění (myšleno otěhotnění mimo manželský svazek) a byly denně trestány. Musely například klečet na zemi a nůžkami stříhat trávník. Okna a dveře byly zamčené, zamřížované a zadrátované, nebylo pro ně cesty ven. Jeptišky jim vládly tvrdou rukou: pokud nesplnily nějakou svou povinnost, byly surově zbity. Byla jim změněna jména a ostříhány vlasy. Byly vystaveny psychickému nátlaku a fyzickému i sexuálnímu zneužívání. Jejich děti jim bývaly běžně po narození byly odebrány.

Není také náhodou, že novorozenecká úmrtnost v těchto zařízeních 4-5x vyšší než ve zbytku společnosti. V hrabství Galway byl náhodně objeven masový hrob s kostrami dětí ve věkovém rozmezí 35 týdnů až 3 roky.

„Myslíte si, že nekonvenční žena je v naší společnosti více odsuzována, než nekonvenční muž?”

  • 0
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Pro ženy, které prádelnou prošly, je téma stále velmi aktuální a palčivé. Ve společnosti jsou stále vystaveny obrovskému stigmatu (i kvůli velkému vlivu církve v Irsku), bojí se médií a bojí se toho, že někdo zjistí, kde strávily část svého života. Někdy to neví ani jejich nové rodiny. Jako všechny oběti násilí mají právo na to, aby si svůj příběh ponechaly pro sebe. O jejich utrpení by se však určitě nemělo mlčet.

Pokud vás toto téma zaujalo, v roce 2002 se objevil film zabývající se tímto tématem, postavený na výpovědích některých z žen, které prádelny zažily na vlastní kůži. V češtině vyšel pod názvem Padlé ženy, v originále The Magdalene Sisters.

 

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články